Proč Poláci tolik milují Spojené státy a povídání s jejich vojáky z konvoje US Army…?

Add Comment

Češi by se měli stydět; zatímco v Polsku se plánují mimořádná setkání nadšených polských obyvatel s americkými vojáky konvoje Dragounů, co směřuje z manévrů v Lotyšsku přes Litvu a Polsko do Česka, jehož zlí a pomýlení občané chtějí protestovat a chystají bouři nevole. Takoví milý američtí chlapci k nakousnutí, co navíc budou klást kytice v Plzni u památníku svých kolegů, našich osvoboditelů. Nevíme prostě, co je to vděk…

Proto jsou preventivně občané Česka varováni před jakýmkoliv odporem a protestem před americkou armádou během jejího průjezdu a dočasného pobytu na území republiky. Čtyři dny bude více než pět set vojáků pobývat u nás a ještě víc ničit již tak po zimě zničené silnice 118 těžkými vojenskými vozidly, jimiž budou obrněné vozy Stryker, každý vážící osmnáct tun. A nic po nich ani pod ně neházet a nedělat prudké pohyby…  Zapomněli jste? Podobná varování znají pamětníci z roku 1968, kdy státní úřady podobně varovaly před protesty proti okupačním vojskům Varšavské smlouvy.

A budou tito američtí chlapci vědět, kromě toho, že kdysi v srpnu nás “okupovali” Sověti, že též se jejich kolegové v pětačtyřicátém spletli a místo Drážďan bombardovali Prahu, A že při osvobozování Československa jich padlo “hrůzných” pět stovek, zatímco Rusů na 150 tisíc…? A když budou klást věnce v Plzni u památníku “Díky. Ameriko!” hrstkám svých padlých kolegů, že jim někdo soudný řekne, kdo opravdu osvobodil ČSR…

Třeba se najde historik Kučera, co jim popovídá o tom, jak  30. 4. 1945 americké jednotky dosáhly Chebu, Aše, potom směřovaly do Stříbra, Klatov, Domažlic… Jak to popsal pamětník J. GROUŠL, ¨němečtí starostové Wild a Sturm byli zajištěni našimi vlastenci, aby 6. 5. 1945 v 9 hodin ráno vstoupil do Plzně americký vojenský oddíl »B« 16. pancéřové divize pod velením plukovníka Nobleho. Ten měl nařízeno zastavit se na předměstí Plzně, ale vida příležitost, rozkázal svému oddílu, aby obsadil Plzeň. (Archiv JNV Plzeň, -7-1. plk. Noble). Revoluční národní výbor v Plzni zveřejnil 6. 5. 1945 výzvu »Na pomoc bojující Praze«. Občané Plzně na výzvu reagovali bleskově. Velení USA bylo z české strany požádáno o zapůjčení automobilů pro přepravu dobrovolníků do Prahy a také o některé zbraně. Velení americké armády nejenže takovou žádost odmítlo, ale odjezd dobrovolníků na pomoc Praze zakázalo.

Ukazovalo se, že zájmy USA jsou jiné než českých občanů – bojovníků proti německým okupantům. Počínání Američanů v Plzni bylo podivné a vedlo k narůstání pochybností, o co jim vlastně jde. Po příchodu vojenských jednotek USA do Plzně zrušilo jejich velení Revoluční národní výbor v Plzni. Občané Plzně velmi tvrdě tento čin kritizovali a neuznali jej. Američané museli nakonec ustoupit, ale jejich počínání se nezměnilo. Všimněme si některých kroků, které americké vojenské velení v Plzni nařídilo a realizovalo: – Jen americký velitel má právo určovat strukturu města Plzně. – Ulice musí být vyklizeny, obyvatelé mohou do ulic jen v rozsahu dvou hodin za den.

Bylo zakázáno vydávat a rozšiřovat české noviny a české informační letáky. – Američané plzeňským bojovníkům proti německému fašismu zabavili vysílačky, zbraně, fotoaparáty, a dokonce zabavili i zbraně československým důstojníkům a policistům. – Veškerá písemná povolení, žádosti, stížnosti… prostě veškeré písemnosti musely být napsány v českém i anglickém jazyce. – Americké velení neustále opakovalo a kontrolovalo své nařízení, že německým důstojníkům se nesmí nic stát, protože jsou pod americkou kontrolou. – Občané Plzně se mohli vzdalovat z města jen do vzdálenosti šesti kilometrů… Americké velení zakazovalo činnost Národních výborů jako orgánů nové lidové moci. To omezovalo naši suverenitu a poškozovalo plnění Košického vládního programu, který byl schválen 5. 4. 1945.

Americké pojetí svobody prozrazoval také politický obsah vyhlášky amerického velitelství ve Strakonicích ze dne 9. 5. 1945 (č.j. 6684). Okresní hejtmani »budou provádět všechna nařízení amerického vojska a to do té doby, dokud nová česká vláda nebude uznána vládou USA…«. Přitom vláda ČSR byla v Košicích 5. 4. 1945 uznána všemi antifašistickými velmocemi a dalšími zeměmi. Americké bombardování Plzně Tento nepřátelský akt nesmí být nikdy zapomenut. Tak to diktují fakta a historická pravda. Americkému velkokapitálu šlo hlavně o zničení významného centra naší ekonomiky – Škodových závodů v Plzni a v dané oblasti. Fašistické Německo v březnu 1939 tyto závody zabralo a využívalo je pro svůj válečný zbrojní program, a to až do konce války v roce 1945. 17. – 18. 4. 1945, čtrnáct dnů po přijetí Košického vládního programu. 

Americký velkokapitál, vojáci a zbrojaři vedení vztekem a nervozitou z toho, že uvedené centrum naší ekonomiky nebudou ovládat, přistoupili ke zničení závodů v Plzni;  25. 4. 1945 se uskutečnilo poslední masové bombardování Škodovky. Bylo to současně poslední bombardování v Evropě, kdy 500 bombardérů USA svrhlo na uvedený závod 5000 tříštivých, fosforových a zápalných bomb. 29 objektů Škodovky bylo totálně zničeno, 21 těžce poškozeno… nebyl elektrický proud, komunikační a celková infrastruktura byla zničena. Americký zločin – bombardování Plzně – neměl žádný strategický význam z hlediska dokončování válečné porážky fašistického Německa.

Byl to cílený nepřátelský záměr proti nové osvobozené Československé republice, proti její vládě a proti strategické orientaci na SSSR v poválečném období. Američanům šlo o rozbití průmyslové a ekonomické základny ČSR. USA bombardovaly ještě Nové Zámky, Nitru, Pardubice, Zlín, ČKD-Praha 25. 3. 1945 a další místa. 17. 4. 1945 bombardovaly dělnické čtvrti Škvrňany a Karlov. Bylo zabito 624 Čechů, 453 jich bylo zraněno. Američané zničili 505 budov, seřaďovací nádraží a další objekty. Americký generál Patton, když si prohlížel ruiny Škodovky, prohlásil: »Dobrá práce, jsem spokojený!« V této části zničené Škodovky »pracovaly« dva týmy Američanů ze strategické rozvědky. Zajímaly je výrobní a technologické plány.

Pohled do jednoho policejního hlášení Pod č.j. 400 pres./1945 bylo uváděno mj. toto: »Po obsazení Plzně americkou armádou vznikla řada nesnází, které se postupem času vyvinuly v problémy. Vojáci obsazují samovolně opuštěné byty bez ohledu na jejich zajištění, vnikají do nich i násilím… na otevřených táborech německého vojska v okolí Ejpovic naskýtá se týž obraz. Zde byly národnímu hospodářství způsobeny milionové škody, hlavně na motorových vozidlech, na kterých se přijela vzdát německá armáda, ustupující od Prahy. Američané velkou část vozidel zničili.« A pokračuje se dále: – U Ejpovic Američané zničili velké zásoby prádla a potravin. – Za starou hrnčírnou v Plzni do obrovské jámy svážela americká nákladní auta velké zásoby potravin, konzerv, nábytku… to polévali benzínem a zapalovali… – V Chebu zničili Američané velké sklady látek, psacích strojů, radiopřijímačů, konzerv a automobilů… – V Kraslicích zničili vojáci USA sklady hudebních nástrojů. – Na zámku Pozorka u Kladrub bylo velké skladiště hlídáno československými hlídkami.

Američané hrozící zbraněmi naše hlídky vytlačili, skladiště polili benzínem a zapálili. – Z Aše bylo do Mnichova uneseno pět odborníků na výrobu technického porcelánu. – Z tachovského muzea zmizely cenné památky – olejomalby, staré zbraně vykládané stříbrem. S tím vším zmizel také major armády USA Hoower. – Ve Stodě se americké vojenské velitelství zmocnilo násilím 40 vagonů látek, zabavených Němcům, tyto zásoby Američané spálili. – Národní výbor v Chebu 14. 5. 1945 oznámil, že americké vojenské velitelství nařídilo odvézt 45 vagonů obilí do Německa… Fakta a některé údaje jsou použity z textů K. Bartošky a K. Pichlíka »Pokus o hospodářskou kolonizaci ČSR«, Praha 1969, str. 11 a další.

Možná se něco z toho dozví i statečný američtí vojáci, kteří po konvoje Dragounů budou pokládat věnce k hrobům hrstky svých padlých kolegů, jež položili své životy za svobodu Plzně. Nic z toho však Poláci neznají, proto jejich nejvyšší boss Tusk prosazuje ještě víc než jeho předchůdci podporu Majdanu a USA. Už 11. května 2014 přistál na kyjevském letišti v režimu přísného utajení letoun, odbavený armádou, a nikoli civilními pracovníky letiště. Z paluby byly vyloženy vojenské uniformy vzoru NATO, 500 balení amfetaminu a nádoby opatřené označením otravných látek. Na pokyn kyjevské správy SBU neprošli ozbrojenci, náklad ani nádoby s otravnými látkami kontrolou a opustili budovu ve vozech s tónovanými skly. Provázel je příslušník americké  CIA Richard Michael. Na palubě letounu, který právě přistál, byli rovněž ozbrojenci “Pravého sektoru” a polské privátní vojenské firmy ASBS Othago (Analizi Systemowe Bartolomiej Sienkiewicz), založené před několika lety nynějším polským ministrem vnitra Sienkiewiczem. 

Polsko se formování eskader smrti aktivně účastní od září 2013, kdy šéf ministerstva zahraničí Sikorski pozval 88 členů “Pravého sektoru” na výcvik v Centru policejní přípravy ve městě Legionowo, ležícím 23 km od Varšavy. Militanti převážně mužského pohlaví ve věku kolem 40 let, kteří tam dorazili pod krytím programu univerzitní výměny, prošli měsíčním přípravným kursem, v němž se školili v organizaci masových protestů, stavbě barikád, okupaci budov státních institucí, taktice boje v ulicích, postupech střelby včetně sniperské. Polský týdeník Nie z Legionowa publikuje fotografie, zachycující ukrajinské fašisty v nacistických uniformách hned vedle polských instruktorů v civilu…http://www.parlamentnilisty.cz/profily/PhDr-Josef-Skala-CSc-46766/clanek/Biden-Kwasniewski-Slavjansk-sarin-a-bridlicovy-plyn-32916

Doba je zlá a proto polský premiér Donald Tusk, jehož děd – Jozef Tusk – sloužil v hitlerovském wehrmachtu, žádá po kyjevské juntě v čele s Porošenkem, aby s “východními vzbouřenci” naložila nemilosrdně “jako s teroristy”. Poláci prostě mají ve svých genech patologickou nenávist vůči Rusku. Není to jen otázka posledních let a nic na tom nezmění ani fakt, že se nedávno v Katyni objímali předsedové vlád Tusk a Putin. Ke všemu Porošenko “bilakuje”, když poslal zvací dopis Obamovi, aby s US Army vyrazil na pomoc Ukrajině… 

Když se  mohli mít jeho krajané po 2. sv. válce, proč by se nemohl mít fajn on dnes? Tenkrát po válce lidé z vesnic v blízkosti někdejších nacistických koncentračních táborů rozkopávali popel židovských obětí a hledali zlato a další cenné předměty. Na místech hromadných nacistických vražd a vyvražďování v Polsku kopali místní “hyeny” v zemi a hledali tam cennosti, jež při sobě měli umučení lidé vyhlazovacího tábora Treblinka. Celá oblast byla poseta dírami do země. Ty byly i několik metrů hluboké a všude kolem byly rozházeny lidské kosti.

Lidé, co zbohatli na zlatě, které vykopali z hrobů, v noci rabovali u svých sousedů, kde třeba mučili ženu hořící pochodní, aby prozradila místo, kam si schovala zlato a další cennosti. Spisovatelka Rachel Auerbachová nazvala jednu z kapitol své knihy o vyhlazovacím táboře Treblinka – “Polské Colorado aneb O zlaté horečce v Treblince”. Všude byli nesčetní rabovači s lopatami. Kopali, hledali a vytahovali ze země kosti a zbytky těl. V mazlavých zbytcích rozkládajících se ostatků pátrali po lebkách, nosili si je domů a hledali v nich zubní korunky ze zlata. Domů si je nosili proto, aby sousedi, kteří kopali kolem nich, netušili, zda něco našli, či ne… 

Kde se vzaly antipatie vůči Rusku? Možná už dávno, kdy polský velvyslanec v Německu Józef Lipski byl 20. září 1938, ještě před podepsáním Mnichovské zrady, pozván Hitlerem do jeho sídla v Berchtesgadenu. Na konci análního rozhovoru s Hitlerem Lipski píše: “Důrazně jsem zdůraznil, že Polsko je hlavním faktorem při ochraně Evropy před SSSR, a že zamýšlí provést emigraci do kolonií, po dohodě s Polskem, Maďarskem a možná Rumunskem, jako řešení židovské otázky”. Dále Lipski píše: ”V té chvíli jsem mu řekl, že pokud najde návod, postavíme mu pomník ve Varšavě…” Jen zopakuji inkriminovanou a tu pravou kolaborantskou větu: Polsko je hlavním faktorem při ochraně Evropy před SSSR… Ne před nacistickým Německem a Hitlerem, ale před Sovětským svazem… Zahnat do stodoly…

Dnes se pokrytecký Barack Obama v dopise omlouvá Polákům za to, že nacistické koncentrační a vyhlazovací tábory na území dnešního Polska omylem nazval “polskými tábory smrti”. Americký prezident v dopise polskému prezidentovi Bronislawu Komorowskému píše: “Lituji této chyby a souhlasím, že tento moment je příležitostí k tomu, abychom se ujistili, že naše a budoucí generace budou znát pravdu.” Obama totiž udělil nejvyšší americké civilní vyznamenání Prezidentskou medaili svobody Polákovi Janu Karskému, který za války působil v protinacistickém odboji a jako jeden z prvních upozornil na vyhlazování Židů. Při tom o něm řekl: “Odbojáři jej dostali do varšavského ghetta a do polských táborů smrti, aby to viděl na vlastní oči.” Tento kiks popudil polské politiky a diplomaty. A Obama pokorně v dopise píše, že udělal chybu a ujišťuje, že byla “neúmyslná”. “Správně jsem měl říci nacistické tábory smrti,” připouští americký prezident.

Rzeczpospolita Polska se jistě těší na konečné vyřešení sovětsko-ruské otázky, kterou načal polský velvyslanec v Německu Józef Lipski 20. září 1938, aby dokázal, že “Polsko je hlavním faktorem při ochraně Evropy před SSSR”, a nyní ji chce ukončit Komorowski v blížící se válce proti Putinovi.

Inu, pozor na vojáky konvoje Dragounů, jejichž usměvaví předchůdci s čokoládou, žvýkačkami a punčocháči se před sedmdesáti lety ženili s lepými děvami ze z Plzně. USA jsou zkrátka záškvary, mistry v habaďůrách a masakrech; Hirošimou a Nagasaki počínaje, přes Koreu, Vietnam, „arabskou revoluci“ a války; od Afghánistánu, Irák, přes Libyi, Sýrii a zatím končící na Ukrajině; nestydatá politika neférovosti, když třicet armád NATO a EU stojí proti té jedné Putinově. Ach, jak statečně americké… 

Stalin nebyl tupec, aby čekal

Omluva za “polské tábory smrti”

Proč mají Poláci ve svých genech patologickou nenávist

Jak Poláci chystali válečný konflikt…

Sovětsko-ruští agenti a sedmdesát roků od polské okupace Těšínska

Břetislav Olšer
Reportáže, fejetony a komentáře k událostem mimo jiné v Česku, Izraeli, na Blízkém východu (Sýrie, Libanon, Gaza, Jordánsko), Číně-Tibetu, JAR, Kanadě, Španělsku, Ukrajině, Černobylu, Litvě, Srbsku, Bosně a Hercegovině, Chorvatsku, Thajsku a Vietnamu, což jsou místa, která jsem osobně navštívil.

Pridaj komentár

& Časopis