Umřel Mandela, ty vole!

Česká republika má nový mediální skandál. Tedy – on je to spíš pseudoskandál. Bouře ve sklenici vody, která předstírá, že je hurikán. Jejími hlavními (nedobrovolnými) aktéry jsou předseda vlády Rusnok, ministr obrany Picek a ministr financí Fischer a rozpoutal ji rozhovor, který tito pánové v pátek 6. prosince vedli v přestávce mezi jednáním v poslanecké sněmovně, netuše, že jsou v dosahu omylem zapnutého ruchového mikrofonu. Obsah rozmluvy byl zhruba následující: premiér si postěžoval, že má nabitý program, nějaký oběd, pak večeři, potom devatenáctého „ten Brusel“ a do toho, ty vole, ještě zemřel Mandela. Ministr Picek se zeptal, kdo tam pojede, ty vole, a Rusnok odpověděl, že neví, ale že se „třepe“, aby tam nemusel jet on, jelikož je to dálka „jako prase“. A že doufá, že tam pojede „Miloš“ (tj. prezident Zeman), beztak je na to „celej nažhavenej“. Jen aby mu to prý doktoři nezakázali. Ministr obrany ho upozornil, že Zeman nedokáže vylézt po schodech do letadla, a ministr financí připojil obavu, aby z toho ještě nebyl „ňákej průser“. Záznam končí Rusnokovým rezignovaným povzdechem, že prezident tedy zřejmě nikam nepoletí a že „je to v prdeli“. Stanice ČT 24 nahrávku pohotově zveřejnila a ostuda byla na světě.

Jenomže: čí je to vlastně ostuda? Tří postarších pánů z vlády, domnívajících se, že je nikdo neslyší, a mluvících, jak jim zobák narostl? Anebo spíš zaměstnanců televize, kteří zcela bezostyšně zveřejnili záznam soukromé (zdůrazňuji: soukromé!) konverzace? Když jsem byl ještě malý spratek, říkávala mi moje babička: „neposlouchej, co si cizí lidi povídají, je to neslušné!“. Pravda, babička nevystudovala fakultu žurnalistiky, zato moc dobře věděla, že jsou jisté věci, které se prostě nedělají. Bohužel to zjevně nevědí mnozí z těch, kteří fakultu žurnalistiky vystudovali. Zkrátka vycítili lacinou senzaci a skočili po ní. Nejsmutnější na tom je, že se takto bulvárně zachovali právě pracovníci televize veřejné služby. Zřejmě stačilo jen jméno bývalého jihoafrického prezidenta, aby zbystřili sluch, a z lidsky zcela pochopitelného premiérova postesknutí, že do už beztak nabitého programu mu ještě přibyla možná účast na Mandelově pohřbu, obratem udělali téměř zločinnou neochotu zúčastnit se posledního rozloučení se světovým hrdinou číslo jedna. Žádný div, že zprávu, podanou v takovémto kontextu, okamžitě převzaly nejen domácí, ale i zahraniční zpravodajské servery, dokonce i New York Times.

Nikdy jsem nebyl příznivcem Rusnoka ani jeho vlády „odborníků“, která je ve skutečnosti jen klubem přátel Miloše Zemana, ale tentokrát je mi jich docela líto. Vím, že politik je v první řadě veřejný činitel, to však neznamená, že musíme vědět o všem, co kdy udělal nebo řekl, a to platí i pro tento případ. Nešlo o žádnou velezradu ani státní tajemství, to jen média udělala z komára velblouda. Co přijde příště? Přímý přenos z premiérovy toalety? Nebo přímo z ložnice?

Zkrátka a dobře, český premiér a dva ministři jeho vlády si dovolili ten luxus být na chvíli politicky nekorektní a mediální inkvizice si je za to vzala do parády podle osvědčeného scénáře: byl spáchán hřích (premiér se vyjadřoval „nesprávně“), který byl vzápětí odhalen (zveřejněn) a důkladně probírán, aby si každý uvědomil jeho „ohavnost“. Předseda vlády pak učinil pokání (veřejně se omluvil) a zdá se, že mu bylo odpuštěno. Může být rád, že za trest nedostal úkol stokrát napsat větu „těším se na pohřeb Nelsona Mandely“! Na druhou stranu by mu to možná docela prospělo – alespoň by si napříště zapamatoval zásadu Sira Humpreyho Applebyho, že i vypnutý mikrofon je třeba považovat za zapnutý.

A kdo tedy nakonec pojede do Johannesburgu? Ministr zahraničí Kohout, který má dvě dobré vlastnosti: neřekl nic závadného a dokáže nastoupit do letadla.

Foto: Blesk – Ladislav Křivan

PREDPLATNÉ ZEM&VEK 2022

 

Náš časopis sa chce vymaniť z bežných stereotypov nielen svojím obsahom a spracovaním, ale aj tým, že nebude publikovať inzerciu a reklamy. K predplatnému síce neponúkame zľavy v hypermarketoch a kozmetických štúdiách, ale našim najúprimnejším poďakovaním za Vašu priazeň je rozšírenie Vášho časopisu. Ostávame aj naďalej bez akejkoľvek reklamy a preto sa nemusíme spovedať žiadnym sponzorom, inzerentom ani politickým stranám. Práve toto je jediným a skutočným kritériom nezávislosti, vďaka ktorej môžeme slúžiť iba Vám, čitateľom. Aj z tohoto dôvodu sme výlučne závislí iba na predaji a predplatnom. Srdečne ďakujeme za Vašu podporu.

 

OBJEDNAŤ PREDPLATNÉ

ZDIEĽAJTE ČLÁNOK

Leave a Reply