Dnes nás na každém kroku obklopuje prostředí plné zdraví škodlivých látek. Mojí snahou však bude v tomto a následujících článcích, na téma „V sevření jedů“ odhalovat méně známá fakta o zdrojích jedů, které jsou v přírodě přirozené. Právě tato fakta bývají často přehlížena a přes pokroky naší civilizace není kladený velký důraz na výzkum těchto látek jejichž zdrojem bývají nejčastěji rostliny.
Jako první z řady rostlin, které si získaly pozornost člověka sem si zvolil Tabák, jak pro svojí rozšířenost po celém světě, jako jeden s nejčastěji užívaných zdrojů „drogy“, tak i fám a neobjasněných faktů kolem jeho zpracovávání a hlavně užívání.
Ten ušlechtilý tabák!
Od východu až k západu pomáhá plavcům v práci
a zlepšuje Turkům náladu.
– Lord Byron, „Ušlechtilý tabák“
V této rostlině se projevuje veškerá zrádnost našich milovaných jedů. Působí jako stimulant, trankvilizér i narkotikum a, můžeme-li věřit některým etno-botanickým zprávám, i jako halucinogen. Tabák je ze všech rostlin, které lidé běžně používají, nejjedovatější. Může posloužit i jako vzor dvojjakosti, je totiž léčitel i zabiják, spojenec i svůdce. Je to jed par excelence.
Historie
Nejstarší metodou je patrně pití silného nálevu. Tabákové klystýry jsou potvrzeny i archeologickým výzkumem, i když nejstarší vykopané trubicové dýmky byly datovány do prvního tisíciletí př. n. l. Tabák je možná nejstarší kulturní rostlinou Ameriky. Byl pěstován už před osmi tisíci lety a předcházel tak pěstování rostlin poskytujících potravu.
Uvádí se však, že jako první zavedli kouření tabákových listů američtí Indiáni kmene Huronů v rámci náboženských rituálů. Byl také lékem, který indiáni používali k léčení všemožných neduhů.
První kdo se z Evropanů setkal s tabákem byl Luis de Torres, nebo Rodrigo de Jeres. Byli to námořníci z Kolumbovy výpravy. S rozvojem obchodu s Novým světem se tabák rychle rozšířil do Evropy, Afriky, Asie a Austrálie. V roce 1558 už byl tabák úspěšně pěstován v Portugalsku, odkud se potom rozšířil i do Španělska. O rok později poskytl Damien de Goes francouzskému velvyslanci Jeanu Nicotovi možnost tuto rostlinu prozkoumat. Alkaloid obsažený v listech tabáku byl pak při jeho objevení pojmenován právě po Nikotovi. Do českých a slovenských zemí přichází až na sklonku 16. století, tedy v době vlády Rudolfa II., když Turci vpadli do Uher.
Avšak už v této době se začaly objevovat první skeptické hlasy, které jakoby už tušily, jakým problémem se kouření jednou stane. Tak například lékař Van der Meer z Delftu doporučoval omezení používání tabáku. Tabák byl však oblíbený mezi osobnostmi jako byla např. Kateřina Veliká, Petr Veliký, Bacon, Napoleon, Voltaire, Bismarck a řada dalších.
Počátkem 15. století vydal anglický král Jakub I. Protest proti tabáku. V roce 1605 uspořádal Jakub I. v Oxfordu první veřejnou diskusi o užívání tabáku. Stále častěji se začaly objevovat zákazy kouření. Kuřáci byli například exkomunikováni z církve. V Rusku byli kuřáci trestáni kastrací nebo uříznutím nosu. Tento trest však zrušil Petr Veliký, neboť byl sám kuřákem.
Stále častěji se začaly objevovat lékařské důkazy špatnosti kouření. Ty však nebyly tak silné, aby zabránily stále rostoucímu počtu kuřáků. Navíc se obchod s tabákem stal velmi výhodným nejen pro obchodníky, ale i pro vládu. První státní monopol tabáku byl ustaven francouzskými králi. Byl zrušen za francouzské revoluce a znovu obnoven Napoleonem I. Státní tabákový monopol vlastnila kromě Francie Itálie, Japonsko, Rakousko-Uhersko. U nás převzala státní monopol Čs. Tabáková režie, po druhé světové válce Československý tabákový průmysl.
Zlomovým se stal rok 1891, kdy do té doby lidé užívali tabák většinou v dýmce nebo tabák šňupali, byl zkonstruován stroj na výrobu cigaret. Vynalezl jej James Buck Duke. Stroj byl schopen za den vyrobit asi 120000 cigaret. (Dnešní stroj na výrobu cigaret je schopen vyrobit 6 miliónů cigaret za den). V této době se začínají rozjíždět i první reklamní kampaně. Během dvaceti let vzrostlo užívání cigaret na šestinásobek.
Dnes je tabák rozšířen prakticky po celé planetě. Ročně stoupá spotřeba tabáku celosvětově zhruba o 3 %, a to především v rozvojových zemích. V rozvinutých („západních“) zemích kouření buď stagnuje nebo klesá, většinou kouří kolem 25 % populace nad 15 let. U nás kouří necelých 30 % obyvatel ve věku nad 15 let, mezi 15. a 18. rokem však kouří 40-50 % mladých, a to zejména dívek. To je alarmující trend i při celkovém poklesu kuřáků (asi o 10 % za posledních 10 let, přestávají však spíše muži a spíše starší). Nejčastěji se s kouřením začíná kolem 14 let, 80-90 % kuřáků začne před svým 18. rokem.
Rizika
Psychologická a sociální rizika jsou u tabáku minimální: tabák nevede ke změněným stavům psychiky a neprovokuje je, je to psychicky bezpečná, legální, dostupná, tolerovaná droga. Možná právě tato absence psychologických a sociálních rizik nám brání, abychom si uvědomili o to větší rizika somatická. Tabák prakticky zabije každého druhého svého konzumenta, jinak řečeno, kuřák zemře s pravděpodobností 1:1 v důsledku užívání tabáku, průměrně asi o 10 let dřív než nekuřák – ovšem citlivost na 4-5 tisíc látek tabákového kouře je individuální a není reálné ji konkrétně posoudit. Celosvětově nyní umírají ročně 4 miliony lidí a v ČR 23 tisíc každý rok v důsledku nemocí způsobených tabákem. Ve dvacátém století má tabák na svědomí kolem 100 milionů obětí, ve 21. to už bude miliarda.
Léčba
Kouření je především naučené chování, které si kuřák fixuje většinou mnoho let. Proto nelze očekávat zázračný lék ani okamžitý výsledek. Kuřák si musí především přát přestat kouřit a rozhodnout se sám k aktivní změně, totiž naučit se nekouřit, stejně jako se před časem učil kouřit. Tato změna chování trvá řádově měsíce či léta, průměrné období problémů bývají tři měsíce, do tří měsíců se také odehraje většina relapsů, tedy návratů ke kouření.
Drogová závislost na nikotinu vzniká zmnožením receptorů, citlivých na nikotin, v mozku. Bohužel se jejich počet už během života nezmenší a proto naprostá většina těch, kdo jednou byli závislí na nikotinu, už nemůže být příležitostnými kuřáky.Závislost na nikotinu lze snadno a rychle určit podle odpovědi na dvě klíčové otázky: kolik cigaret denně kuřák kouří (15 a více obvykle znamená závislost na nikotinu) a jak brzy po probuzení si musí zapálit první cigaretu (kuřák závislý na nikotinu si obvykle zapaluje do 60 minut po probuzení).
Pokusy
Od roku 1975, kdy byla Británie šokována fotografiemi psů beagle, donucených kouřit cigarety, které byly uveřejněny v národních denících, je Spojené Království pověstné přísným omezením pokusů se zvířaty. Byl vydán zákaz, používat při zkouškách tabákových výrobků psy a kočky při plném vědomí, který podle Ministerstva vnitra stále platí.
Bližší ověření faktů však ukazuje, že situace je horší, než se může na první pohled zdát. Od přijetí Animals ACT roku 1987 bylo v Británii provedeno 3.077 pokusů se zvířaty, které měli zjistit, jeli tabák „bezpečný“. Tyto statistiky však opomíjejí většinu ostatních, s výzkumem tabáku spojených pokusů se zvířaty. Když BUAV v roce 1989 odhalila pokusy s kouřením, při nichž byly v nemocnici sv. Tomáše v Londýně použiti greyhoundi, bylo nám řečeno, že tyto pokusy nebyly zahrnuty do statistiky „výzkum tabáku“, ale do statistiky „výzkum znečištění životního prostředí“. Mnoho podobných pokusů jejichž cílem je očividně prozkoumat vliv tabáku a kouření, může být ve statistice zařazeno pod zcela jinou kategorii.
V nemocni sv. Tomáše bylo na jeden pokus použito celkem 21 psů greyhound. Byli uspáni a do artérií a krčních žil jim byly zavedeny sondy z umělé hmoty. Další sonda jim byla zavedena do průdušnice a na její začátek přidělán mechanizmus na držení cigarety. Na zadních končetinách byla psům otevřena stehenní tepna… Kolem odhalených stehenních tepen byly uloženy speciální pouzdra (kapsle), pomocí nichž se měřila prostupnost stěny tepen. Sedm psů vdechovalo kouř ze čtyř cigaret s vysokým obsahem nikotinu a dehtu po celých 5 hodin. Ostatní zvířata vdechovala nikotin a oxid uhelnatý. Na konci pokusu byla zvířata usmrcena. „Díky“ pokusu se došlo k tomu, že kouření může poškodit prostupnost stěny tepen a může souviset s arterosklerózou.
Že kouření je jednou z hlavních příčin arterosklerózy, bylo už velmi dobře známo a výzkumníci dokonce připustili, že „Arteroskleróza je podstatně lidská nemoc…“ Údaje získané epidemiologickým výzkumem lidí poskytují mnohem užitečnější a vhodnější informace než násilné a umělé pokusy podobného druhu. Když byly detaily pokusu provedeného nemocnicí u sv. Tomáše uveřejněny v tisku, vyvolaly veřejné pobouření nad tím, že se psi ještě stále používají k pokusům.
Sklízení a zpracování
Alarmující zpráva z Human Rights Watch, kterou mezinárodní organizace vydala na konci dubna tohoto roku, přináší detailní poznatky z rozhovorů s více než 140 dětmi z východní části USA. Ty totiž mohou legálně pracovat na polích a farmách v Severní Karolíně, Kentucky, Tennessee, Virginii či jinde v Americe, kde se hojně pěstuje tabák. A to třeba už v sedmi letech. Podle zjištění organizace, děti často pracují v nebezpečných a extrémně horkých podmínkách, navíc bez odpovídajícího vybavení.
To co se děje na farmách v Americe, je v podstatě legální. Tamní zákony dovolují, aby v zemědělství pracovaly děti bez věkového omezení, a to dokonce i za hazardnějších podmínek a s delší pracovní dobou, než v jiných odvětvích. K zaměstnání třeba i sedmiletého dítěte na „plantážích“ tak postačí souhlas rodičů.
„Spojeným státům se vlastní vinou nepodařilo ochránit své rodiny a děti před nebezpečím ohrožujícím jejich zdraví a bezpečnost. To zahrnuje i tabákové firmy,“ prohlásila Margaret Wurthová, dětská právnička a zároveň spoluautorka výstupní zprávy HRW. „Zemědělství vyžaduje už samo o sobě tvrdou práci. Ale pro děti, pracující na tabákových plantážích, je práce ještě těžší, protože nemají požadovanou ochranou výstroj. Často z pesticidů i zvrací,“ dodala právnička.
Děti, které vypovídaly pro zprávu HRW v roce 2012 a 2013, shodně upozorňovaly na bolesti břicha, hlavy, nevolnost a časté zvracení. Tedy klasické symptomy odpovídají příznakům otravy nikotinem. K té dochází, když pracovníci při manipulaci s tabákovými rostlinami absorbují návykovou látku přes kůži.
Podle uvedených informací je na farmách běžnou praxí přetahování pracovní doby bez příplatků, práce v extrémních teplotách bez přestávek a především všude chybí ochranné pomůcky.
Na situaci reagoval i předseda americké kampaně Za děti bez tabáku, Matt Mayers. Kampaň bojuje za snížení užívání návykových látek po celém světě. „Je skutečně ostudné, že v roce 2014 mohou děti klidně pracovat v tabákových farmách. Navíc je dobře známo velké nebezpečí, jak kvůli nikotinu, tak kvůli pesticidům, které se používají na udržování tabákových keřů,“ řekl Mayers pro zpravodajský portál NPR s tím, že v americkém pracovním právu je neomluvitelná díra.
Mezinárodní organizace vyzývá tabákové společnosti, aby děti z polí stáhly. Jak vyplývá ze zveřejněné zprávy, nejkomplexnější politiku k ochraně dětské práce zajišťuje tabákový gigant Philip Morris International. Ředitel oddělení pro vnější politiku Miguel Coleta podporuje zastavení jakékoliv pro děti nebezpečné práce. Podle něj jsou ale děti mladší osmnácti let jsou povětšinou na farmách zaměstnány za správných podmínek. „Jsou jim na farmě přiděleny takové práce, které odpovídají jejich věku a neohrožují zdraví a budoucnost,“ řekl Coleta.
Největší američtí tabákoví lídři (včetně Altria, R. J. Reynolds) se proti zprávě HRW brání. Údajně vyžadují od svých dodavatelů, aby pracující děti dostatečně chránili a navíc doporučení zakázat mladistvým pracovat na polích je v rozporu s běžnými zemědělskými praktikami a s tím, co je ve Spojených státech uzákoněno.“
Byznys na prvním místě
Plodina, která dokáže zafinancovat provoz některých amerických měst, přináší tamějším firmám obrovský byznys a výrazně ovlivnila kulturu celého světa. Podle nynějších informací amerického magazínu Time zajistí globální tabákový průmysl Americe ročně příjmy ve výši přibližně 500 miliard dolarů.
Troška šamanismu na závěr…
Když mají duchové hlad, dají nám to znát. Touha po nikotinu abstinujícího kuřáka je vlastně kručením žaludku hladového ducha. Krmíme je tím, že tabák požijeme sami. Pak proběhne výměna. Někteří šamane kouří tabák více méně nepřetržitě. Někdy se tvorové duchovního světa napijí z některého z tabákových jezírek příliš a ocitnou se v našem světě. Tabák způsobuje to, čím musí projít každý šaman: nevolnost, smrt a znovuzrození. Symptomy otravy nikotinem souhlasí téměř dokonale se stupni šamanské iniciace. Nevolnost a zvracení jsou vystřídány třesem, křečemi a nakonec katatonií. Je to smrt šamana, brána do světa, kde žijí duchové ä bozi. Když sešamanovi vrátí vědomí, zůstanou mu sny a vize světa duchů, rozhovory s bohy a znalost tajemství cestování mezi oběma světy.
Když si s tím budete zahrávat, dostane vás to.
I když s tím budete jen koketovat a klouzat se na povrchu.
Pokud nepřestanete, jednou vás to dostane.