Nedlouho po předávání státních vyznamenání ku příležitosti oslav vzniku ČR, dal prezident Miloš Zeman další zbraně do ruk svým oponentům tím, že se vyjádřil vulgárními slovy v živém vysílání „Hovorů z Lán“ na účet nově opěvovaných „bojovnic za demokracii“ Pussy Riot, držitelek letošní Havlovy ceny, a na současnou situaci v Česku způsobenou především politiky. Těžko říct, zda si podobně, jako na Maďarské scéně Orbán s internetem, taky Zeman podřezává větev sám pod sebou.
Vzhledem k tomu, že svá slova prezident ČR neodvolal a dal jasně najevo, že takto to měl připravené, můžeme to chápat, jako upřímné, ačkoli trochu jadrnější vyjádření se k tomu, co se nejen v České Republice, ale Evropě a zbytku světa rozehrává.
Ano u člověka, jenž zastupuje prezidentský post, bychom neočekávaly, že se bude vyjadřovat vulgárně a sprostě, ale stejně tak, by se neměli v reakci na to, ozývat jedinci, kteří svou sprostotou přetékají i beze slov. K tomu všemu, jsou dnes „sprosťárny“ snad nejčastější formou sdělení emotivnější situace. Jsme v tom až po uši – od tiskovin, televize po knihy až k samotným výrokům, některých politiků, nebo diskuzím obyčejných lidí, ale u těch to nevadí tolik, jako u „neoblíbeného prezidenta“ však? V tomto případě si kritiku může dovolit, jen opravdový „slušňák“, jinak měří dvojím metrem a je pokrytec.
Nicméně i přes schopnost vydýchat šok z „vulgárního prezidenta“, nemají některé kruhy stále klidu z tohoto „pozdvižení“.
Generální ředitel Českého rozhlasu Peter Duhan požádal o schůzku s prezidentem Milošem Zemanem. Důvodem má být právě živé nedělní vysílání, jež vyvolalo reakci více jak 200 stížností zaslaných do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Podle mluvčího rozhlasu Jiřího Hošny se ale žádná změna pořadu nechystá – pořad by tedy Radiožurnál měl i nadále vysílat živě.
Také Deník SME se pustil do Miloše Zemana s ostrými. Češi by si podle SME měly u svého prezidenta dávat pozor na mnohem nebezpečnější aspekt, než je vulgarita. Tím má být obdiv k čínskému vládnoucímu systému, podpora „imperiálních ambic“ ruského prezidenta Vladimíra Putina a údajné odměňování lidí státními vyznamenáními, jen proto, že mu přispěli službičkou.
Takto ho dále vykreslili, jako „rozprávkového pašu“, jenž v podnapilosti udílí vyznamenání všem svým kamarádíčkům a zasloužilcům, kteří živí jeho pocit sebedůležitosti.
Nejvtipnějším mi přišla poznámka:
„Sú preto trochu zbytočné aj náreky niektorých českých politikov, čo po Zemanovom vulgárnom prejave vraj začali ľutovať, že hlasovali za priamu voľbu hlavy štátu. To, že bol zvolený práve Zeman, nie je dôkaz, že je priama voľba horšia. Ako upozornil český komentátor Jindřich Šídlo, ak by na Slovensku priama voľba nebola, náš súčasný prezident by sa volal Robert Fico.“
Opravdu krásně zaškatulkováno a popsáno smýšlení osazenstva SME a českých „pravdoláskařů“. Zeman v Čechách byl špatným příkladem přímé volby prezidenta, zatímco Slovensko může s panem Kiskou oslavovat, tak jako mohli slavit Češi s „Karlem“.
Zarážející je iniciativa, některých obyčejných lidí v hromadících se peticích, které volají po odstoupení prezidenta Zemana a též skupinách na Facebooku:
https://www.facebook.com/ObcanskaNeposlusnostProtiMilosiZemanovi
https://www.facebook.com/Rezignace
https://www.facebook.com/demisiprezidenta
například svolávajících demonstraci na 17.11, kvůli třem sprostým slovům, ale i nedávné návštěvě Číny, kde v rozhovoru pro čínskou televizi CCTV uvedl, že nepřijel do Číny kvůli tomu, aby poučoval o lidských právech, ale aby se naučil, jak stabilizovat společnost. Zeman ve vysílání rovněž vyzdvihl možnost ekonomické spolupráce. Kateřina Novotová a Kateřinu Velíšková napsaly petici s názvem Nesouhlas s prezidentovými výroky v Číně, kterou odůvodňují slovy:
„Postoj vyjadřující nadřazení ekonomických zájmů nad dodržování lidských práv považujeme od reprezentanta demokratického státu za nepřijatelný“.
Mne nedá, než se ptát „kde byli tito vskutku odhodlaní lidé doteď“? To se nezdá, těm dvou slečnám, tak ubohé prezidenta obviňovat z ekonomických zájmů? Nebo jsou „lidská práva“ tím zvučnějším motivem, proč se chytit této šaškiády. Jsou však už i ohlasy zastávající se prezidenta ČR – Petice za podporu Miloše Zemana.
Podle toho, jak se celá situace vyvíjí se dá s určitým nadhledem říct, že podobné klacky pod nohy budou současnému českému prezidentovi létat nadále, takže by si měl dávat pozor a nenahrávat těmto intrikám.
Rozhořčeným občanům bych rád vzkázal, že pokud by u nás přímá volba prezidenta dopadla stejně „pozitivně“, jako na Slovensku, tak dost možná pod šlechtickou rukou „cool Kárla“ pláčeme za „vulgárním Zemanem“ už měsíce.
Část rozhovoru Miloše Zemana na odlehčení, s názvem: Prezident Miloš Zeman pro Blesk: Jediný inteligentní papaláš byl Štrougal! Jinak byli pitomí:
Jaké byly vaše kontakty s disentem? Chartu jste nepodepsal, petici za propuštění Havla ano…
„Podepsal jsem petici, podepsal jsem Několik vět. O podpis Charty mě nikdo nežádal. Přiznávám se, že bych ji velmi pravděpodobně podepsal. Nebyl jsem ani v situaci jako Zdeněk Svěrák a další, kteří nejprve podepsali Antichartu a pak se hrdě hlásili k antikomunismu. Byl jsem šedá zóna, to znamená člověk, který nekolaboroval a nemohl dvacet let vykonávat svoji profesi, ale rozhodně se nechci vydávat za disidenta. A vážím si těch statečných, kteří v té Chartě byli, a poněkud pohrdám lidmi, kteří Chartu začali podepisovat po roce 1990.“
Jaký byl váš názor na disidenty?
„Znám řadu případů, kdy lidé přišli o dobře placená zaměstnání, a přesto Chartu podepsali, protože jejich sebeúcta jim zabránila, aby si naplivali do obličeje. Takže tuhle tezi bych radikálně odmítl. Já sám jsem měl s disentem vztahy vlastně až v okamžiku demonstrací roku 1989.“
Dovolíte si upřímně zhodnotit Václava Havla?
„Václav Havel nesmírně prospěl prestiži České republiky v zahraničí. V domácí oblasti jsem s ním v řadě případů nesouhlasil. Uvedu aspoň jeden. Ostře jsem kritizoval jeho známý projev o temných slušovických žilkách. Řekl jsem mu, že svým neuváženým projevem, protože vůbec nerozumí ekonomice, zabil nejlépe prosperující podnik, který mohl být vzorem i dalším podnikům právě při přechodu na tržní ekonomiku.“