Po pádu Sovětského svazu se od roku 1991 do příměří 1994 přely Ázerbájdžán s Arménií o území Náhorního Karabachu v otevřené válce. Od té doby panovalo napjaté příměří, až do léta letošního roku, kdy důsledkem ozbrojených střetů znepřátelených stran přišlo o život 20 vojáků.
Nejčerstvější připomínkou tohoto chaotického regionu je událost, která se odehrála ve středu 12. 11. „Bitevní vrtulník Mi-24 se dnes pokoušel zaútočit na postavení ázerbájdžánských vojsk u oblasti Agdam u Náhorního Karabachu. Vrtulník ázerbájdžánská armáda sestřelila,“ oznámilo ázerbájdžánské ministerstvo obrany.
Sestřelení vrtulníku potvrdilo i ministerstvo obrany arménských „separatistů“, ale vrtulník byl podle nich na cvičném letu v rámci vojenského cvičení.
Mluvčí arménského ministerstva obrany podle agentury Unian označil sestřelení vrtulníku za „bezprecedentní eskalaci“ a pohrozil Baku „velice bolestnými následky“.
Historie sporů o tuto oblast je velmi hluboká a pramení především z etnického složení a jeho přelévání. Dnes je Náhorní Karabach oficiálně územím Ázerbájdžánu, přesto tam žijí většinou etničtí Arméni. Oblast a část okolního území je od konce války (1994) pod kontrolou arménských vojáků. Celkem si tento čtyřletý, ale stále přetrvávající konflikt vybral na životech odhadem 17 500 mrtvých na arménské a 25 500 na ázerbájdžánské straně, 700 000 až 1 000 000 Ázerbájdžánů a 300 000 Arménů bylo vyhnáno ze svých domovů. Roky diplomatických snah pod záštitou Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) či Ruska zatím při řešení sporu přinesly jen malý pokrok.
Zajímavé taky je, že o tuto vskutku neklidnou oblast nejeví skoro žádný zájem americký spasitel „demokracie“ a lidských práv, jako je tomu v mnohých jiných případech.
V posledních měsících se na nás informace o násilí člověka proti člověku, které následně přerůstá až k občanským a bratrovražedným válkám, valí takřka každý den. Právě proto se snadno stane, že o podobných „ohniscích lidského zla“, které nejsou propagandou komentovány, nemáme ani zdání.
Před letním incidentem a nyní sestřeleným vrtulníkem se zdála „konfliktní situace“ na ústupu, soudě z průběhu diplomatického vývoje.
V srpnu tohoto roku, těsně před konflikty, jež si vyžádaly životy 20 vojáků, vyzval prezident Vladimír Putin oba své protějšky z Arménie a Ázerbájdžánu, aby upustili od bojů a vložili víc sil do jednání o Náhorním Karabachu, tak aby předešli novým konfliktům.
K setkání prezidentů obou znepřátelených stran došlo také 27. 10 v Paříži, kde je hostil francouzský prezident François Hollande, jako představitel evropského úsilí dosáhnout urovnání sporu.
„Zdálo se nám důležité uspořádat setkání obou prezidentů, abychom je vyzvali k jejich vzájemné spolupráci a jednání. A to s cílem snížit napětí, aby se poté mohli zabývat podstatou: obnovit důvěru,“ uvedl pro agenturu AFP francouzský diplomatický zdroj.
Události posledních dní napovídají, že schůzky a zahraniční snahy zatím nijak znatelně situaci nepřispívají. Těžko předpovídat následný vývoj. Oživování historických ran za účelem podněcování dalšího kolotoče násilí nebude nikdy řešením. Dodnes v našem světě přetrvávají dopady historických událostí, které většinu uvrhly do nespravedlivých podmínek, ale právě proto může být jediným funkčním lékem na tento stav skoncování s dosavadními technikami řešení „nespravedlnosti“.