Včerejší sváteční den byl příležitostí připomenout si zásadní událost české a slovenské historie od níž uběhlo už přesně čtvrt století. Zásadní je tento den „sametového převratu“ hlavně z hlediska „svrhnutí“ diktátu, svobody a možnosti lidí vyjádřit svou vůli v ulicích, přesto jak dnes vidíme se zaslíbené zásadní změny po dvaceti pěti letech neudály.
Většina ze zemí bývalého sovětského sevření nebyla na tuto razantní změnu připravena a proto se moci a majetků jednoduše ujali ti, kteří připraveni byli, ti kteří měli informace. Měňavci se chopili moci v našich zemích, jak říkám těm, kteří se s libostí poddají každému systému, který jim zaručí dobré, nebo nadstandardní životní podmínky, pozice, prostě peníze a pocit bezpečí. Před 25 lety razantně hájili svojí „jedinou stranu“ a brojili proti kapitalistům zpoza moře. Dnes s úsměvem na tváři žhnou „demokracií“ a štvou národy k válečným náladám, proti putinovskému Rusku coby „starému nepříteli“.
Právě v tomto duchu se nesla řada včerejších vzpomínkových akcí, které se konaly během dne v Praze i jiných městech. Nejvýraznější z nich byla asi ta v Praze na Albertově, kde za velké účasti lidí došlo k odhalení pamětní desky k výročí revoluce. Před samotným odhalením se na pódiu vystřídali ve svých projevech osobnosti listopadové revoluce a následně prezidenti visegrádské čtyřky a Německa. Celou akci provázely protesty proti Miloši Zemanovi posílené o lidi, kteří se před tím sešly na Národní třídě, aby symbolicky prezidentovi vystavily červenou kartu. Organizátor akce Martin Přikryl uvedl pro ČT, že s takovým počtem lidí ani nepočítal, ale je rád, že vše proběhlo v „klidu“. Mezi projevy rozvášněného davu na Albertově se objevila krom pískání a bučení hesla jako „Miloše do koše“, po projevu polského prezidenta „Ukrajina,Ukrajina“,a při odhalování desky „Nesahej na to“ adresované Zemanovi, stejně jako množství vajec, která létala na pódium od chvíle kdy Miloš Zeman začal se svou řečí. Škoda je, že většina protestujících byla natolik zaslepena neopodstatněnou zlostí vůči prezidentovi ČR, ani nevšímala některých podnětných projevů, které pasují na současnou situaci, například pana Miroslava Jansty (účastníka studentského průvodu 17. listopadu 1989).
Podobný scénář se dal předpokládat, jak sem pociťoval a psal už v článku o Miloši Zemanovi. Přesto jsem neočekával takový vzrůst „nelibosti“ proti prezidentovi, nesoucí se na vlně protiruských nálad, živených celou sítí médií. Ovšem jen za předpokladu nezasahování z vnějšku..
Spotřeba červeného papíru byla v některých kruzích tento týden rozhodně větší, než je tomu obvykle. Červené kartičky byly před akcí „oficiálně“ svolanou organizátorem Martinem Přikrylem rozdávané ve velkém na více místech a každý jí mohl popsat dle své libosti. K Zemanovi se vyjadřoval i komentátor listu Washington Post, podle nějž Češi zavírají oči před problémy, které by je samotné mohly semlít…
Prezident Miloš Zeman dnes podle „mínění“ ČT zase přešlápl, když na připomenutí si výročí osvobození Osvětimi pozval mezi představiteli vítězných mocností 2 sv. války i prezidenta Ruska Vladimíra Putina. Podle pravicových stran by zvát „šéfa Kremlu“ neměl. Podle Marka Ženíška z TOP 09 by v tuhle chvíli nenapadlo nikoho jiného v Evropě, pozvat prezidenta Putina na akci ať už je jakákoli. Navíc poznamenal, že si zřejmě Zeman nevzal příklad ze včerejší masové akce, kde mu byla vystavena červená karta, naopak je to jeho odpověď. Vzpomínané 70. výročí osvobození Osvětimi se má konat 27. ledna za účasti významných židovských organizací.
V reakcí na pozvánku prezidentu Putinovi byla ihned založena FB skupina Nechceme Putina v Praze. České ministerstvo zahraničí, též prý přistupuje na politiku ústupků vuči Rusku a Číně, protože ukončuje podporu, již poskytovalo disidentům na Kubě, v Bělorusku a v Číně prostřednictvím vládního programu TRANS.
Náměstek ministra zahraničí pověřený přepracováním programu Petr Drulák prohlásil, že Havlův postoj k lidským právům je založen na falešném universalismu, který se snaží vnutit naši představu ideální společnosti druhým. V rozhovoru pro Lidové noviny Drulák přirovnal Havla a jeho následovníky k americkým neokonzervativcům a kritizoval tuto politiku jako zcela špatnou a škodlivou.
Všechno se zdá být tak na hlavu postavené, už třeba proto, že jeden z nejomílanějších přínosů, který nám „něžná revoluce“ přinesla a to svobodu slova a názoru, nemůže ani prezident „demokratické“ krajiny beztrestně využívat. Voliči si za dobu 25 let, kterou jsme si včera měli možnost připomenout zvykli na volbu „menšího zla“, ale když se o podobné kroky v rámci geopolitiky snaží jejich prezident, považují to takřka za vlastizradu. Paradoxní je to z hlediska válečného štváčství, kterému se Zeman zjevně snaží svým přístupem oponovat za vysokou cenu.
Opravdu jsou vlastizrádci ti, jenž se snaží o spolupráci na pragmatické úrovni, nikoli zaslepení bojechtiví fanatici, jako Petro Porošenko? Toho nedávno s nekonečným úsměvem na tváři uvítal Andrej Kiska v Bratislavě. Den po tom se nepřímo za Evropské státy vyjádřil prezident Ukrajiny, že „jsme připraveni na totální válku s Ruskem“ a „za Ukrajinou stojí celý svět“.
Věřím tomu, že uvažujících a „probuzených“ lidí přibývá a vše bude dospívat do smíru a uvědomělé spolupráce těch, kteří nesklopí hlavu.