Dnes nás na každém kroku obklopuje prostředí plné zdraví škodlivých látek. Mojí snahou však bude v tomto a následujících článcích odhalovat méně známá fakta o zdrojích jedů, které jsou v přírodě přirozené. Právě tato fakta bývají často přehlížena a přes pokroky naší civilizace není kladený velký důraz na výzkum těchto látek, jejichž zdrojem bývají nejčastěji rostliny.
Alkohol je spolu s tabákem nejrozšířenější v užívání po celém světě, a tak má oproti dalším asi největší dopad na lidstvo jako celek, tak i život jednotlivce.
Marně jsem uvěřil v kolující číši,
že duši mi rozšíří a bolesti mé ztiší.
Poté, co v pitkách jsem do noci pil,
snu jsem se nezbavil a jen neklid mi zbyl.
– Mäthew Prior –
Alkohol lze získat z rostlin rozličnými způsoby. Zdá se, že vždy bylo jeho užívání jen ve formě pití nápojů, jež alkohol obsahují. Mezi nejzákladnější a nejstarší patří „kvas“, takže takřka vše co je potravou pro tento druh houby. Tím co kvasinky zpracovávají je cukr, vedlejšími produkty této reakce je oxid uhličitý a alkohol. Jsou to vlastně exkrementy kvasinek, kterými se sami zahubí pokud koncentrace alkoholu v uzavřené nádobě překročí 14%.
Historie
Nikdy se asi nedozvíme, kdy první lidé přišli do styku s nakvašeným ovocem. Máme však archeologické důkazy o tom, že jedním z prvních člověkem zpracovávaných plodů za účelem získání opojného nápoje byla vinná réva.
Římané v průběhu historie postupně přistoupili k tomu, aby víno mohly popíjet i ženy a ty byly časem schopné v průběhu roku vypít celkem 25 mil. galonů vína.
Nejstarší nálezy pochází z oblasti dnešní Gruzie a jsou datovány až do pátého tisíciletí př. n. l. Sumerové v Mezopotámii pěstovali révu a vyráběli víno kolem 3,5 tis. př. n. l., avšak holdovali mu jen ti z bohatších vrstev, chudší obyvatelé popíjeli pivo.
A právě pivo je patrně ještě starší jak víno, což dokazují pivovarnické zbytky na neolitických smetištích. Egypťané byli prý národem piva, jehož měli na osmdesát druhů, podle rostlinných přísad, která nejspíš sloužila jako přípravek na podávání léčivých rostlin.
Do piva se dříve, jako dochucující ingredience přidávaly kromě chmelu různé byliny dodávající jemu charakteristickou hořkost. Některé z nich byli však psychoaktivní, zejména blín obsahující halucinogenní alkaloidy. Z německého výrazu pro blín – Bilsenkraut či pilsner krut, aneb rostlina ze které se vaří „pilsner“.
Jeden z prvních protidrogových zákonů moderní doby, týkající se pivovarnictví v Německu, pochází z roku 1516 a byl proti používání blínu jako přísady.
Taktéž v Anglii se roku 1528 snažil parlament zakázat užívání jiné rostliny do piva. Zajímavé je, že se jednalo o dnes tak typickou přísadu a tou byl chmel. Zákaz parlamentu však nebyl úspěšný.
Pulque je pivo, které se připravuje z kaktusu agave a pochází z Mexika. Jsou mu přisuzovány zvláštní účinky.
Vynález destilace alkoholu se záměrem získat větší koncentraci, než vzpomínaných 14% získatelných kvasnými procesy, je neobjasněný dodnes. Stopy vedou nejméně ke dvěma alchymistům. Jedním z nich je Geber narozený roku 702 n. l., o kterém se neví, zda byl Mezopotámec či Řek, který konvertoval na islám. Jiná tradice hovoří o arabském alchymistovi jménem Rhazes. Zajímavý je určitě fakt, že oba pocházeli z oblasti dnešního Bagdádu, odtud tedy vzešla chemie a alchymie a s ní možná právě první destilát alkoholu v té době tzv.“ živé vody“, který je v těchto končinách v přítomnosti paradoxně dost zatracován a to v jakékoli formě. Že by měli víc času se poučit, co za sílu se ve špiritusu vězí?
Do Evropy se znalost destilace dostala ve 13.slotetí. Alchymista Arnold de Vila Nova napsal traktát o destilaci a je mu připisován název Aqua vitae.
Rizika
Jen zlomek z požitého alkoholu vyloučíme, jinak je všechen metabolizován, takže velmi záleží na množství, které vypijeme v daném čase. Dospělý člověk spaluje asi 10 až 15 gramů za hodinu, a není prokázáno, že by tento proces cokoli výrazně urychlovalo. Běhání, fyzická námaha ani šálek kávy či jiné známé drogy nebo jedy nemají vliv na spalování. Jedině můžou mít dobrý vliv na psychiku do doby, než vystřízlivíme.
Etanol je protoplazmický jed, který zabíjí bakterie, zvířata i samotné rostliny. Nejúčinnější na bakterie je 70% roztok alkoholu s vodou, právě proto se využívá v lékařství k dezinfekci.
Smrtelné množství alkoholu je asi pětkrát větší, než to, které vám přivodí opilost, tomuto poměru se jinak říká Terapeutický index (pro alkohol TH 5) a s tímto číslem se alkohol řadí mezi ty „nejnebezpečnější běžné (legální) drogy“. Běžná smrtelná dávka čistého lihu (100% alkohol) je asi 200 ml. Tedy dvě deci.
Do krve se nám alkohol vstřebává mnohem rychleji ze střev, než ze žaludku proto je oblíbené popíjení doprovázeno pojídáním především mléčných výrobků, vajec a masa, zato zásadité prostředí v žaludku například z limonád, sodovky a žvýkaček působí právě naopak.
Asi hodně záleží na formě, v jaké alkohol užíváme a hlavně jak často, neboť je prokázáno, že hlavní rizika spojená s jeho užíváním se projevují až po letech:
– zvýšené riziko onkologických onemocnění
– snížená imunita
– velké riziko pro játra (cirhóza)
– řídnutí kostí
– snížená plodnost
– psychosomatické potíže
a mnoho dalších neduhů, které mohou všechny souviset nejen s tím, že alkohol nám z těla spolu s vodou odvádí mnoho minerálů, vitamínů a živin.
Poškozuje mozkové buňky, podle německého doktora Adrease Barsche by si měli uživatelé alkoholu čas od času dopřát abstinenční přestávku, aby ulevily mozku a dali mu šanci se trošku zregenerovat. Také konstatuje, že častá konzumace alkoholu v těhotenství může poškodit mozek plodu.
Otupuje celé národy a generace, lidé často inklinují k alkoholu namísto řešení osobních problémů. Pro chudé lidi se mnohdy stává jedinou formou zábavy a časem ještě více prohloubí jejich chudobu, ale to neznamená, že by i ti nejbohatší a slavní nepadali do chřtánu tohoto démona, který je zláká snadnou iluzí úniku z reality.
Pozornost by si určitě zasloužila i kombinace alkoholu s tabákem, ale i jinými drogami, přesto je zrovna kombinace s tabákem podle mne velmi neprobádaná, už jen proto, že podporují neutuchající chuť na sebe navzájem, až do neuvěřitelných dávek u některých jedinců.
Závislost na alkoholu je velmi plíživá a o to zrádnější. Jen hrstka lidí si sama přizná, že má problém s alkoholem, i když si to uvědomují.
Do rizik lze zahrnout i kauzu rozmáhající se v posledních letech v našich zemích, s níž mají už i z let minulých zkušenost třeba v Norsku, nejspíš proto, že mají alkohol velmi drahý. Jde o „nelegální“ výrobu alkoholu, pří níž může docházet k nekvalitnímu pančování, čehož výsledkem bývá získání metanolu místo etanolu. V tomto případě jde už o holé životy, jak jsme se mohli sami přesvědčit v ČR. Nemyslím si ale, že zvyšování daní na alkohol je tím správným a jediným funkčním řešením, jak chránit a informovat občany o dopadech alkoholu samotného.
Léčba
Léčení se z alkoholové závislosti bývá problematické, většinou nejvíce záleží na vůli pacienta, který by měl vyhledat odbornou pomoc a mít oporu v rodině i okolí. Tento stav je velice křehký a je třeba postupovat velmi opatrně, ale důsledně. Většina vyléčených alkoholiků se stává abstinenty, jednoduše proto, že je velmi těžké znovu nespadnout do této velmi silné závislosti.
Rád bych přidal odkaz, na dle mého názoru velmi hodnotné relace na téma: alkohol a alkoholizmus ze Slobodného vysielače. Kde se v několika dílech touto problematikou zaobírají velmi podrobně a jsou připraveni odpovědět na otázky posluchačů.
Archiv SV – Opony od 23.01.2014 http://www.slobodnyvysielac.sk/opony/p19/r12/l2
V číslech
Podle průzkumů Světové zdravotnické organizace (WHO) se alkohol podepsal v roce 2012 na životech až 3,3 milionu lidí.
Dále uvádí, že v celosvětovém měřítku vypije každý člověk starší 15 let asi 6,2 litru čistého lihu, přitom alkohol pije 38,4 % populace, takže ve skutečnosti připadá na jednoho ne-abstinenta ročně téměř 17 litrů čistého alkoholu.
Pokud počítáme jen české muže, stále se držíme vysoko a to 18,6 litru na hlavu za rok. Muži ze Slovenska prý až 20,5 litru čistého lihu.
Velký počet životů, nebo zničeného zdraví má na svědomí tzv. „alkohol za volantem“. V Evropě se mezi různými státy dosti liší přístup k nulové toleranci alkoholu za volantem.
Velký úbytek obětí alkoholu při autonehodách zaznamenali v Německu a Portugalsku, a to přesto že mají pro řidiče toleranci 0,5 promile.
Naopak, krajiny evropského kontinentu, jako Spojené království nebo Malta mají pro řidiče toleranci až 0,8 promile.
Česká Republika a Slovensko mají společně „nulovou toleranci“ a zdá se, že nám to prospívá.
Závěr
Přestože je snad každému známá říkanka o tom, že alkohol je „léčivo“ je třeba být velmi opatrný, protože platí takřka u každého jedu, že při správném užití a dávkování může být lékem.
Podle mne by to chtělo kvalitnější výzkumy, které se budou soustředit například na to, jaký podíl preventivních a léčivých účinků v alkoholických nápojích zastupuje právě samotný líh, oddělený od ostatních ingrediencí. Dejme tomu u piva, o kterém se ví, že má mnoho příznivých účinků. Jen těžko říct, zda za to může právě jen alkohol, či jeho kombinace s ostatními přírodními přísadami, či přísady sami o sobě.
„Proč piješ?“ naléhal malý princ.
„Abych snáze zapomněl,“ odpověděl piják.
„Zapomněl na co?“ vyzvídal malý princ, kterému už pijáka bylo líto..
„Zapomněl na to, že je mi hanba,“ připustil piják a sklonil hlavu.
„A proč je ti hanba?“ pokračoval malý princ, který mu chtěl pomoci.
„Protože piju.“ Piják skončil svou řeč a zahalil se do neproniknutelného mlčení.
– Antoine de Saint-Exupery – , Malý princ