Přestože má rakovina na svědomí v posledních letech ve světovém měřítku nejvíce lidských životů, tak je stále zahalena mlhou nejasností a též malou snahou spojovat si střípky poznatků, které se čas od času objeví a stále přibývají.
S rostoucím počtem informací o této zákeřné chorobě by měla být samozřejmostí větší míra pozornosti a ověřování si „faktů“ z více zdrojů. Na druhé straně však není namístě unáhlené zpochybňování nových objevů a informací podle principu, jež vešel ve známost v padesátých letech pod pojmy kognitivní disonance (Leon Festinger) a selektivní percepce (Joseph Klapper). Popisující lidskou tendenci vnímat silněji obsah, se kterým souhlasíme, a spíše ignorovat obsah, který nám „nesedne“ a nutil by nás měnit názory nebo vnímání světa.
Této tendence s chutí využívá současná farmaceutická síť a zdá se, že se natolik zamotala do svého dogmatického uvažování, až se pomalu pasuje do role „jediného boha“, jehož slovo platí.
Právě tento přístup farma lobby spolu se zástupci vlád (uvolňujících peníze ze státní kasy) a zaprodanými odborníky, se snaží ubíjet snahy odborníků věrných své profesi, nemocných, ale i dalších lidí vědomě se podílejících na stavu světa kolem sebe, v nacházení odpovědí, provádění rozumných výzkumů a v hledání souvislostí se záměrem odhalit skutečnou podstatu rakoviny.
Paradoxně je stále i v tomto veskrze „pevném světě“ stavěna rakovina v mnohých případech do role „tajemného vetřelce“, před nímž není obrany. Možná to má co dělat s tím, že ta samotná „pevná realita“ je ve své dnešní podobě často založena na imaginaci, která se stejně, jako rakovina cítí neporazitelná, ale děsí se zjištění opaku.
Pro mne nejzajímavějším a čerstvým náhledem na problematiku rakoviny, byla sprcha poznání z pozorování vědce a filozofa Emila Páleše, zaznamenané v relaci Ariadnina nit na téma – „Srdce lieči rakovinu“ ze Slobodného Vysielace.
Páteří relace jsou málo známé objevy o souvislostech mezi srdcem a rakovinou, jak už z jejího názvu vyplývá, ale nejen to. Dávno zaznamenané případy náhlého vyléčení z rakoviny po dlouhodoběji trvající horečce naznačují, že si tato „metla lidstva“ nerozumí s teplem.
Podobných objevů, které nejsou dnes v mnohých případech integrovaně využívané v oficiální léčbě, lze při trošce pátrání vyhledat víc, než bychom mohli čekat. Základním poznatkem, jenž by měl být dávno samozřejmostí je individuální a konkrétní případ onemocnění rakovinou, který nevychází jen z hmotné stavby těla, ale stejnou ne-li větší měrou z psychosomatických pochodů naší individuální bytosti. Na výzkumy vlivu duševní nerovnováhy na vznik rakoviny, však není kladen velký důraz.
Už roku 1923 objevil německý vědec Otto Heinrich Warburg jednu ze základních příčin rakoviny, za což dostal v roce 1931 Nobelovu cenu za medicínu. MUDr. Warburg objevil, že překyselení organismu je živnou půdou pro nádory a naopak zásadité prostředí jejich vznik potlačuje. Dnešní běžný styl stravování spolu s nedostatkem zdravého pohybu je příčinou toho, že překyselení jsme až na výjimky skoro všichni. Nádorové bujení je obranný mechanizmus, kterého naše buňky používají, aby přežily v kyselém prostředí, v němž je nedostatek kyslíku. Nutno dodat, že většina léků a samotná chemoterapie organismus velmi okyseluje..
Nedávný výzkum, který navazuje na poznání o nedostatku kyslíku v místech nádorů, však přišel se zajímavými poznatky. Stručně řečeno objevily fakt, že vyvažování nedostatku kyslíku v buňkách přísunem velkých dávek antioxidantů (vitamínů), mělo za příčinu narušení funkčnosti (sebedestrukčního) genu p 53. To způsobovalo, ještě větší nádorové bujení, které buňka sama o sobě nemohla už sebezničením zastavit. Výzkum se týkal především kuřáků a naznačuje, že mnohem lepší volbou je začít žít zdravěji tím, že vypustíme určité neřesti, než ta, že neřesti se budeme pokoušet vyvažovat řadou potravinových doplňků a vitamínů, aby to v našem organismu bylo, jako na bojovém poli.
Na pováženou je i nedávný experiment americké kliniky Mayo, ve kterém ženě s pokročilým stádiem rakoviny naočkovali vir spalniček modifikovaný tak, aby napadal výhradně nádorové buňky. Dvě hodiny po vpíchnutí množství vakcíny, která by vystačila pro celou ČR, nastoupila vysoká horečka a zvýšený tep srdce, jež přetrvávaly řadu dní. Během několika týdnů byla rakovina u ženy na ústupu a po sto dnech prakticky zmizela. U druhé pacientky se stejný postup neosvědčil, a tak odborníci na „Viroterapii“ dále zkoumají účinnost této léčby.
Pro mne je v tomto případě dost zarážející, neschopnost odborníků spojovat si doprovodné projevy experimentů s už známými případy a ověřenými fakty. Už vzpomínaná horečka, kterou u ženy vyvolal organismus v reakci na vpíchnutý virus, není dále považovaná za podstatný díl skládačky podílející se na vyléčení z rakoviny. Naopak nedostatky hledáme v nástrojích a zapomínáme na postupy.
Film pokoušející se o vcelku zdařilý náhled na rakovinu a její pozadí.
Rekapitulace poznatků je pragmatickou metodou, která by měla být rozvíjena a uplatňována právě v takových případech, které jsou přeplněny otazníky a zároveň mají hluboký dopad na každého z nás.
Rakovina je čelním představitelem témat, jež je třeba otevírat zkoumání a diskuzi, tak abychom došly k závěrům použitelným v praxi. Sám cítím, že nadchází doba, kdy už dnes tak tenká opona klamu a zamlčování, bude prohlédnuta a následně stažena snahou a záměrem poznávat skutečné příčiny chorob naší společnosti, které nás natolik brzdí v možnostech rozvíjet výjimečný potenciál člověka.