Se stále většími tlaky Washingtonu a EU na Rusko si Čína samozřejmě uvědomuje svojí pozici v mocenských hrách. Nejen to, co se v posledních letech děje v Tichém oceánu, kde USA a její zdejší kamarádi Japonsko a Jižní Korea spolupracují na strategickém obkličování Číny, nutí k pozornosti mocnosti, které jsou protiváhou amerického hegemona.
Peking už v počátcích neotálel a odpověděl silnými diplomatickými kroky v tomto rozsáhlém regionu, rozkládajícím se od ostrova Hainan přes Laem Chabang v Thajsku, Srí Lanku až po přístav Gwadar v Pákistánu. Tomuto širokému pásu čínských strategických zájmů se přiřkl příhodný název „perlový náhrdelník“.
Je na pováženou, jakou úlohu mají v plánech protiraketového deštníku základny USA takřka po celém světě, zejména okolo Ruska, Číny a Íránu, když se světu prezentují jako „obranné“. Nejde tu vlastně o přípravu na „atomové peklo“, tak aby případné cíle srdceryvného zastánce demokracie měly co nejmenší šanci na stejně zničující odpověď?
Pokud jde skutečně o obrannou politiku vlastní krajiny a jejich zájmů, tak proč se snahy mocnosti zpoza Atlantiku „pomáhat“ odrážejí takřka všude po planetě jen ne na jejím vlastním území?
Uvažující jedinec se nemusí dlouho ptát sám sebe a pátrat po informacích, aby mu bylo jasné, že na oficiálních vyjádřeních zastupitelů USA něco velmi smrdí.
Vlastní obyvatelstvo strýčka Sama je na pokraji rasových výbuchů a v sociálních potížích, už nyní se topí v obrovské nezaměstnanosti.
Přesto všechno má Washington spolu s Pentagonem dost prostředků na neustálé intervence v zahraničí, a to ať už oficiální s ospravedlněním boje za mír a demokracii anebo pod falešnou vlajkou či s najatými a cvičenými žoldáky.
Těchto praktik si ostatně můžeme všímat v posledních měsících, pokud jde o Ukrajinu.
V mířidlech Ameriky je podle mne stejně tak Rusko jako Čína, protože spolu úzce souvisí. Jde totiž právě o jejich spolupráci a posilování přátelských vztahů, jež jsou nejspíš tím nejbolavějším trnem v patě „šedých mužíčků“ zastupujících zájmy Spojených států.
Jsou to poslední předsmrtné křeče zadluženého bělohlavého orla podobné dávným křečím římské zlaté orlice? Zhoubná snaha vtáhnout s sebou do propasti všechny ostatní? A to celé hlavně kvůli otevřenějším očím silnějších států, na jejichž vrcholu jsou krajiny BRICS, které dávají postupně pryč ruce od takřka imaginárního dolaru?
Z historie máme nespočetněkrát dokázaný fakt, že stále větší zbrojení a militarizace regionů nikdy nepřinesly mír, ale jen další boje, ztráty na životech a zdevastovaná města.
Žijeme v období, kdy se budou dít velké věci, přijde na „lámání chleba“, ale je na nás všech, jak to bude probíhat. Nejdřív je však potřeba zbavit se omámení z pokladů, které nám přináší diamantový golem moderní západní civilizace. Tyto poklady skoro vždy byly a jsou „trojským koněm“.
Za tímto diamantovým klamem se v jeho hlubší podstatě může skrývat sebedestruktivní povaha, spálená zem a hromady popela. Takto se ale žádný svět nevyvíjí a neprochází evolucí, ale naopak upadá a může být osudovou chybou nás všech spoléhat na nějaké dno, od kterého se odrazíme.
Tato hlubina nemusí mít konce.