Konec po severokorejsku

Mediální třeštění nad úmrtím a pohřbem Nelsona Mandely poněkud zastínilo dramatickou smrt jiného člověka, severokorejského politika (a strýce Kim Čong-una) Čang Song-tcheka, který byl v neděli 8. prosince 2013 po zasedání politbyra zatčen, postaven před vojenský tribunál, odsouzen k smrti za velezradu a 12. prosince popraven dávkou z kulometu. Rychlý a tvrdý pád kdysi druhého nejvýznamnějšího muže státu může mnohé z Evropanů zaskočit. Uvykli jsme si dívat se na tuto vzdálenou zemi jako na bizarní relikt studené války, o němž mnoho nevíme, protože se od okolí téměř neprodyšně izoloval a jeho komunikace s ostatními státy se omezuje na střídavé vyhrožování jadernými zbraněmi a žebrání o hospodářskou pomoc. Většina z nás už nezažila brutální efektivitu stalinských procesů a Severní Korea nám teď připomněla, že nejde jen o kapitolu z učebnic dějepisu.

Pochopitelně se ihned začalo spekulovat o příčinách Čangova tragického osudu. Podle některých domněnek usiloval o reformování ekonomiky, otevření trhu a zlepšení katastrofální situace v zásobování obyvatelstva potravinami. I kdyby tomu tak bylo, v režimu, který si po způsobu všech diktatur libuje ve strnulém zachovávání statu quo a v němž má naprostou prioritu armáda a její potřeby, by i při svém vysokém postavení neměl šanci něco podobného ani navrhnout, natož prosadit. A Čang byl dost bystrý, aby si to uvědomoval. Mnohem pravděpodobnější je – jak tvrdí jiná verze – že šlo o klasický boj o moc mezi Čangem a jeho synovcem, v němž dal třetí vládce z dynastie Kimů rázným způsobem najevo, kdo je v domě pánem. Nutno přiznat, že Kim Čong-unovi šlo opravdu o hodně. Jeho strýc byl už na sklonku života Kim Čong-ila všeobecně pokládán za muže, který de facto řídí stát, a na tomto názoru se nic nezměnilo ani po nástupu dalšího Kima na komunistický trůn. Kim Čong-un v zájmu zachování své pozice v politické hierarchii nemohl připustit, aby tento stav trval příliš dlouho. Na palácový převrat se připravoval důkladně a ve spolupráci se svými sourozenci; z členů své ochranky vytvořil speciální oddíl s názvem „Pochodeň“, pověřený provedením celé akce. A úspěch byl stoprocentní.

Jak už bylo řečeno, Čangova likvidace se po všech stránkách tak podobá stalinským čistkám, až má člověk pocit, že se vrátil v čase o tři čtvrtě století zpátky. Nechybí tu nic: pečlivé naplánování, nečekaný úder, inscenovaný proces se záplavou zcela absurdních obvinění, zakončený rozsudkem smrti a provázený obligátním ostouzením oběti, kterému ovšem expresivní asijský způsob vyjadřování dodává téměř surrealistický nádech, jako bychom sledovali nějaké nepovedené divadelní představení. Zatímco při procesu s Rudolfem Slánským v roce 1952 si československý soud vystačil s obvyklými „angloamerickými imperialisty“, Čang Song-tchek je označován za „opovrženíhodný lidský odpad…který je horší než pes“ a spáchal „trojnásobně prokleté činy proradnosti“, počínaje korupcí, opilstvím a sexuální nevázaností, přes „vlažné tleskání“ při jmenování Kim Čong-una do jedné z řady funkcí a zákaz vyrobit mozaiku s vyobrazením obou předchozích severokorejských vůdců, až po tvrzení, že se stal hlavou „moderní odbojové skupiny“ a snažil se uchvátit nejvyšší moc. Nezapomnělo se pochopitelně ani na jeho odstranění ze všech fotografií nebo filmů, na nichž byl zachycen.

Sečteno a podtrženo lze říci, že Kim Čong-un popravou svého strýce složil diktátorskou maturitu a prokázal, že má potřebné „kvality“ k výkonu funkce vůdce Severní Koreje. Jak dlouho vydrží respekt, který si tímto razantním způsobem zjednal, bude záležet jen na něm. Nepochybuji, že bude-li chtít, dokáže si ho udržet po značnou část života. Je mu třicet a má před sebou několik desítek let vlády – pokud ho ovšem dřív neskolí infarkt z obezity nebo pokud se mu stát nezhroutí pod rukama. Nedojde-li k ničemu z toho, čeká ho zřejmě úděl všech tyranů, dlouho se držících u moci: znovu a znovu bude hájit svou pozici, dokud ho neopustí síly a nepodlehne útokům dravců, kroužících kolem. Pak bude jen pomalu zhasínat, vynášen do nebes, ale zbaven jakéhokoli faktického vlivu na chod událostí. Podobně dopadl velký vzor všech tří Kimů Stalin, který na smrtelné posteli, ochrnutý a neschopný mluvit, jen bezmocně sledoval, jak se přítomní aparátčíci s Berijou v čele nemohou dočkat, až konečně vydechne naposled. Ale možná je právě takový konec tou nejspravedlivější odplatou.

Zdroj foto: ateo.cz

PREDPLATNÉ ZEM&VEK 2022

 

Náš časopis sa chce vymaniť z bežných stereotypov nielen svojím obsahom a spracovaním, ale aj tým, že nebude publikovať inzerciu a reklamy. K predplatnému síce neponúkame zľavy v hypermarketoch a kozmetických štúdiách, ale našim najúprimnejším poďakovaním za Vašu priazeň je rozšírenie Vášho časopisu. Ostávame aj naďalej bez akejkoľvek reklamy a preto sa nemusíme spovedať žiadnym sponzorom, inzerentom ani politickým stranám. Práve toto je jediným a skutočným kritériom nezávislosti, vďaka ktorej môžeme slúžiť iba Vám, čitateľom. Aj z tohoto dôvodu sme výlučne závislí iba na predaji a predplatnom. Srdečne ďakujeme za Vašu podporu.

 

OBJEDNAŤ PREDPLATNÉ

ZDIEĽAJTE ČLÁNOK

Leave a Reply