Člověk, jako sběrač lesních plodů, hub, bylinek i dalších darů přírody je a zůstane naším archetypem už navždy. Možná by se mohlo zdát, že dnes už je to takřka ojedinělou činností, ale v české kotlině a též ve státech se kterými máme společné naše slovanské předky je stále velmi častým sezónním trendem sběr lesních plodů od borůvek po ostružiny, bylin a hlavně hub.
V poslední době se objevují stále větší „poplašné zprávy“ o zpřísňování či úplném zákazu tohoto oblíbeného doplňování jídelníčku, lékárničky a jiných produktů volně dostupných z přírody. V těchto regulích se samozřejmě nejvíce angažuje EU. Je tomu skutečně tak? A jak je opravdu vážná tato situace z pohledu obou stran?
Pokud jde o narušování tradic a zvyků jednotlivých suverénních států, nebylo by žádnou novinkou, že právě v tomto má EU velkou zálibu, i když to často dělá velmi skrytě, až neviditelně.
Podle mne se je třeba s vážností zajímat o toto téma, které souvisí s těmi nejzákladnějšími hodnotami našeho bytí, a především dnes už je štěstím, když má obyčejný člověk šanci dostat se legálně k přírodním produktům aniž by musel sáhnout do peněženky.
Snahy EU
Se začátkem letošního roku se objevila řada zpráv o tom, že EU zakázala sběr a užívání bylin a jiných planě rostoucích rostlin a hub. Naštěstí se ukázalo, že situace není zatím tak vážná, přesto je třeba mít na pozoru „plíživé kroky“ ducha oných „Evropských hodnot“, který už ze zkušeností na jedné straně silně prosazuje ochranu práv spotřebitelů, a občanů Evropské Unie. Na druhé straně znamenají skoro vždy tiché pilování práv a svobod občanů jednotlivých evropských států.
Jediným skutečným faktem, které sem byl schopný ze strany EU k této problematice vypátrat bylo – NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin a s ním související. Až na výjimky dohledatelné přes web (http://www.szu.cz/tema/bezpecnost-potravin/zdravotni-tvrzeni?highlightWords=hold+seznam), které též uděluje jen Evropská komise. Hlavní autoritou v těchto otázkách ještě nad EU, by měl být Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA). Je třeba sledovat rozhodnutí a kroky právě tohoto úřadu.
Nařízení má ve své podstatě chránit zákazníky před neprověřenými výrobky obsahující bylinné produkty, respektive „zákaz uvádět informace“ o léčivých účincích těchto produktů, bez podložení na základě věděcké studie. To samozřejmě nahrává jen velkým farmaceutickým firmám, které mají ekonomickou sílu si zajistit veškeré páky na tyto legislativní překážky.
Je třeba se obávat situace, která může vyeskalovat do té podoby, že se lidé nebudou moct informovat o účincích roslin už ani na internetu, natož na etiketě s výrobkem či surovou bylinou? Následně by zájem i povědomí o té nejzákladnější formě alternativy postupně upadal. Stranou jdou všechny plusy fytoterapie, které jsou nezpochybnitelné a osvědčené tisíciletými zkušenostmi. Bylinky můžeme podat pacientovi v mnohých stavech a to i preventivně, nebo zkušebně. Nemají takřka žádné vedlejší účinky (trvalé vůbec) při správném dávkování a úpravě. Nejsou tak agresivní, jako léky na předpis. A v neposlední řadě jsou zdrojem přirozených živin, vitamínů, enzymů a dalších látek.
To vše je nejspíš v očích některých hráčů jen malou překážkou. Na cestě ještě větších zisků a hlavně silnějších okovů na krk občanů, kteří neprofitují, ale spoluvytváří.
Snahy lidí
Sami bychom měly pátrat a hlavně konat v obraně vlastních zájmů, které nás většinou nepálí dnes, ale rozhodně jednou budou o to víc, pokud si je necháme sprostě vzít přímo pod nosem. Člověk, jako každý živý tvor by neměl být odtrháván o přírody, tak ráznými způsoby jakých jsme svědky, protože bez ní prostě nemůže přežít „betonu se nenajíme“ a GMO nás určitě nezachrání.
Rád bych připojil jeden, podle mého uvážení velice radikální a zjednodušený názor jistého pána z Čech, ohledně „sezonního sběračství v ČR“, jež je nebezpečným příkladem totalitního uvažování.
Sám patřím mezi vášnivé houbaře od svých nejmenších let, a taky pomáhám každý rok rodině se sběrem borůvek. Nevšímám si tak razantních změn v přírodě vlivem „houbařů“ nebo „sběračů“ a vlivu na samotné druhy, které jsou jejich cílem, jako je tomu výsadbou monokultur a těžbou dřeva pomocí těžké techniky. Zas je patrné, že jsou pro majitele lesa hodnotnější masy dřevní hmoty, než jeho další dary, většinou dost závislé právě na stromech. Zato obyčejným lidem, je nejspíš třeba upírat i to o co nemají větší páni zájem.
Mělo by nás nutit k zamyšlení, že Evropská Unie se dnes bije do prsou když volá po čím dál větších sankcích na Rusko, čímž vznikají přebytky potravin, které jsou nepochopitelně zaorávány do pole, nebo se jich na místo vhodného využití zbaví jinak. Na druhé straně se lidem stále více, cíleně a potajmu zužují možnosti toho, jak nebýt na někom závislý.
Opravdu si necháme postupně vzít vše?