Psychologická válka s Ruskem

Psychologická válka není objevem 20. století. Je stará jako lidstvo samo; byla a je věrnou průvodkyní všech konvenčních válek, dokáže se ale velmi dobře uplatnit i v době míru. Jediné, co se mění a vyvíjí, jsou metody a prostředky, jichž používá. V tomto směru ji minulé století dovedlo téměř k dokonalosti, a to jak svými vynálezy v oblasti informačních a komunikačních technologií (rádio, televize a v poslední době samozřejmě internet), které jí umožnily dosáhnout nebývalého rozmachu, tak formulování jejích teoretických a praktických aspektů s použitím nejnovějších vědeckých poznatků z oblasti lidské psychiky. Mistrem v této oblasti byl zejména Joseph Goebbels, jenž se po skončení druhé světové války stal vzorem a učitelem mnoha propagandistů vítězných mocností, ačkoli by to žádný z nich nepřiznal, ani kdyby ho mučili.

Podstatou psychologické války je ovlivňování veřejného mínění prostřednictvím zkreslených, z kontextu vytržených nebo zcela smyšlených zpráv, jež nemají podnítit příjemce k přemýšlení, nýbrž jen a pouze vyvolat požadovanou emoci. To je také hlavní cíl a účel tohoto způsobu boje, neboť člověk ovládaný emocemi je snáze ovladatelný a přístupný úmyslům manipulátorů; podle jejich přání a potřeb je v domácím obyvatelstvu vzbuzována odvaha, odhodlání či zlost na nepřítele, jehož je naopak třeba co nejvíce očernit, zmást a vyvolat v něm pocity malomyslnosti a poraženectví. Pro běžného občana je téměř nemožné tomuto soustavnému tlaku odolat a zachovat si odstup a nadhled, a to ani tehdy, když je dostatečně bystrý, aby chápal, čeho se to stal součástí. Informací je prostě příliš mnoho, než aby i sebechytřejší jednotlivec dokázal posoudit a rozeznat věrohodnost každé z nich. Jediným médiem, které to alespoň částečně umožňuje, je internet, na němž se při troše úsilí přece jen dají vyhledat údaje z nezávislých zdrojů nebo poskládat střípky pravdy porovnáním historek, zveřejňovaných oběma znepřátelenými stranami. My, kteří jsme vyrůstali za železnou oponou, máme navíc oproti Západoevropanům tu výhodu, že dokážeme číst mezi řádky a vytušit nečistou hru i tam, kde by ji nikdo jiný nehledal.

Zatěžkávací zkouškou pro naši schopnost kritického úsudku se staly ukrajinské události posledních měsíců a vše, co s nimi souviselo. Hned na počátku je nutno zdůraznit, že tady psychologická kampaň neměla vždy předpokládaný účinek – zpráv, jejichž tendenčnost byla maskována jen nedbale a neobratně, bylo zkrátka tolik, že si toho musel všimnout i nepříliš pozorný čtenář či divák. Některé informace (respektive dezinformace) byly ale připraveny pečlivěji – dokonce natolik pečlivě, že jejich nepravdivost vyšla najevo jen shodou okolností. Příkladem budiž mediální pokřik kolem údajně zvýšené koncentrace ruských ozbrojených sil na hranicích s Ukrajinou. Ke dni 26. března 2014 západní agentury s odvoláním na „experty“ uvedly, že počet vojáků vzrostl na 30 000, což prý bylo o třetinu víc, než před týdnem; jiné odhady udávaly čísla o 5 000 vyšší nebo nižší. Pentagon se zpočátku držel při zemi a oznámil, že jich je 20 000, týdeník Time to zvýšil na 50 000 a kyjevská revoluční vláda se – jako už tradičně – odvázala a dala do „banku“ rovných 100 000. Všichni se ale shodli, že Rusů na hranicích přibývá. Prezident Obama a ministr Kerry vzápětí vyzvali Vladimira Putina, aby své oddíly stáhl. Poslední březnový den kyjevský list „Ukrajinska pravda“ oznámil, že ruských vojáků během uplynulých 48 hodin ubylo na 10 000. Toto sdělení asi znělo až příliš vstřícně vůči Moskvě, takže bylo třeba je korigovat – generální tajemník NATO Rasmussen tedy 1. dubna prohlásil, že k žádnému odsunu vojsk nedochází. Při tom by zřejmě už zůstalo, kdyby se do inkriminované oblasti nedostal štáb americké televize NBC, který tam nic mimořádného nenašel; potvrdil jen konání již dříve avizovaného cvičení s menším počtem vojáků, nákladními auty a bez tanků a dělostřelectva. Redaktor NBC dále zaznamenal obavy Rusů ze shromažďování ukrajinských tanků těsně u hranice – to by prý mohla být příležitost pro členy Pravého sektoru, aby se obrněnců zmocnili, vpadli s nimi do Ruska a pokusili se vyvolat ozbrojený konflikt. „Mediální hrozba ruskou vojenskou invazí (nejen) na Ukrajinu tak byla celá vymyšlená“, nicméně šéf Severoatlantické aliance stále trvá na svém….

Také česká armáda využila ukrajinské krize k výcviku. Nešlo sice o žádné okázalé manévry, čím však bylo cvičení nenápadnější, tím bylo zajímavější. Vlastně se ho účastnila jen jedna složka – příslušníci olomouckého 103. centra CIMIC/PSYOPS (Civil-Military Co-operations/Psychological operations), kteří dostali za úkol zjistit, jak světové agentury popisují situaci na Ukrajině, provést analýzu obsahu těchto příspěvků a odhalit strategii, která je při tom používána. Zmíněné agentury tu vlastně simulovaly nepřítele, vedoucího psychologickou válku, a jednotka PSYOPS měla jeho záměry odhalit a naplánovat protiútok týmiž zbraněmi ve stejném (tj.mediálním) prostředí. Za tímto účelem byla shromážděna data z „klasických“ médií, internetového zpravodajství, blogů a sociálních sítí, jež byla následně roztříděna do skupin s názvy „západ“, „východ“, „ostatní“ a „alternativní“; poté bylo z každé skupiny náhodně vybráno asi 40 zpráv, určených k rozboru. Publikována byla pouze část získaných poznatků (že by z důvodu utajení?), i ta však rozhodně stojí za pozornost.

Prvním zveřejněným segmentem byla analýza tří zpravodajských agentur, zařazených do rubriky „ostatní“ – CNN (USA), Al-Džazíra (Katar) a China News (Čína); zkoumáno bylo 38 zpráv za období 20.2. – 4.3.2014, s těmito výsledky: CNN: převažují protiruské postoje (cca 65%), proruské názory tvoří asi 30% a zbytek zaujímají neutrální stanoviska Al-Džazíra: ještě výrazněji protiruská než CNN (asi 75%), proruské a neutrální postoje se částečně prolínají a společně tvoří zbylých 25% China News: takřka z 90% neutrální, zbývajících zhruba 10% je mírně proruských; protiruské názory se zde nevyskytují vůbec.

Druhá část publikovaných výsledků se skládá z rozborů šesti zpravodajských agentur z rubriky „západ“, a to BBC (Velká Británie), EuroNews (Francie), ČTK (Česká republika), AFP (Francie), DW (Německo) a TASR (Slovensko); zkoumáno bylo 48 zpráv za období 28.2. – 4.3.2014 a závěr byl následující: BBC: asi z 60% protiruská, 30% mírně protiruská a 10% neutrální; proruské postoje chybí úplně EuroNews: zhruba 40% protiruská, 45% neutrální a 15% proruská ČTK: přibližně z 90% protiruská, z 10% neutrální; proruské názory se nevyskytují AFP: téměř z 50% protiruská, asi 35% neutrální a 15% proruská DW: takřka ze 70% protiruská, 10% mírně protiruská a 20% neutrální; proruské názory tu opět nenajdeme TASR: asi z 10% protiruská, 50% neutrální a 40% proruská.

Je velká škoda, že nebyly uveřejněny také poznatky, získané analýzou ostatních dvou skupin, zejména té „alternativní“ – obraz, získaný rozborem blogů a sociálních sítí by se nepochybně výrazně lišil od přístupu „oficiálního“ zpravodajství (do jisté míry to platí i o průzkumech veřejného mínění, pokud by byly provedeny). Výsledky skupiny „východ“, zahrnující podle všeho hlavně ruskojazyčnou mediální sféru, si lze celkem snadno domyslet i bez útvaru PSYOPS. Málokdo by asi čekal, že nejvíce „rusofobní“ bude česká ČTK, která v tomto ohledu překoná Američany, Brity i Araby; o její „nezaujatosti“ a „vyváženosti“ si tedy můžeme myslet své, není však pochyb, že ve snaze zalíbit se na těch správných místech a být papežštější než papež patří ČTK opravdu ke světové špičce. Čínské zpravodajství se oproti tomu úzkostlivě – a úspěšně – snaží zachovávat odstup a zůstat (alespoň navenek) stranou konfliktu. Dále znovu připomeňme, že vstupní data, použitá skupinou PSYOPS, jsou tvořena autentickými zprávami, jejichž analýza je zcela relevantní a ukazuje, že jsme skutečně svědky (a zároveň i nedobrovolnými aktéry) probíhající psychologické války. Že nejde jen o běžnou reakci na ruské počínání na Krymu, dokládá jeden důležitý detail: nejstarší zkoumané zprávy pocházely z 20. února, tedy z doby, kdy vrcholila olympiáda v Soči, Janukovyč byl dosud u moci a právě uzavřel dohodu s „Majdanem“, kterou opozice vzápětí porušila. Tehdy ještě nikdo nemohl vědět, jak se Rusko zachová, a nebyl tudíž důvod mediálně na ně útočit. A přesto…

A přesto bylo za jediného viníka všeho, co následovalo, označeno právě Rusko, i když psychologická válka, jež proti němu byla rozpoutána (a která musela být naplánována a připravena s dostatečným předstihem), napovídá, že tuto partii rozehrál někdo úplně jiný. Mějme to na paměti a snažme se brát s rezervou všechen ten povyk, který kolem sebe den co den slyšíme – to jen zloděj křičí chyťte zloděje!

Foto: AP Photo/Yves Logghe

PREDPLATNÉ ZEM&VEK 2022

 

Náš časopis sa chce vymaniť z bežných stereotypov nielen svojím obsahom a spracovaním, ale aj tým, že nebude publikovať inzerciu a reklamy. K predplatnému síce neponúkame zľavy v hypermarketoch a kozmetických štúdiách, ale našim najúprimnejším poďakovaním za Vašu priazeň je rozšírenie Vášho časopisu. Ostávame aj naďalej bez akejkoľvek reklamy a preto sa nemusíme spovedať žiadnym sponzorom, inzerentom ani politickým stranám. Práve toto je jediným a skutočným kritériom nezávislosti, vďaka ktorej môžeme slúžiť iba Vám, čitateľom. Aj z tohoto dôvodu sme výlučne závislí iba na predaji a predplatnom. Srdečne ďakujeme za Vašu podporu.

 

OBJEDNAŤ PREDPLATNÉ

ZDIEĽAJTE ČLÁNOK

Leave a Reply