Dnes nás na každém kroku obklopuje prostředí plné zdraví škodlivých látek. Mojí snahou však bude v tomto a následujících článcích, na téma „V sevření jedů“ odhalovat méně známá fakta o zdrojích jedů, které jsou v přírodě přirozené. Právě tato fakta bývají často přehlížena a přes pokroky naší civilizace není kladený velký důraz na výzkum těchto látek, jejichž zdrojem bývají nejčastěji rostliny.
„Vše, co člověk v životě dělá, a to včetně lásky, dělá v rychlíku, který se řítí ke smrti. Kouřit opium znamená tento rychlík opustit za jízdy; znamená to věnovat se něčemu jinému než životu: smrti.“
– Jean Cocteau –
Mák setý by se neznalému oku mohl zdát, jako absolutně bezpečná roslina z jejíchž semínek se často dělají náplně do buchet a koláčů, nebo se jím dozdobuje bílé pečivo. V nezralé formě je však zdrojem na vzduchu červenajícího mléka, které se po vyschnutí nazývá „surové opium“. Tuto látku se člověk naučil celkem nenáročnou metodou přeměnit na sypký „heroin“, který obsahuje hlavně morfin a kodein. Takto upravené se opium stává takřka „smrtícím zabijákem“, když ne samotného člověka, tak určitě jeho ducha a tím i života.
Historie
Mák byl sbírán a nejspíš i kultivován už evropskými neolitickými kulturami. Postupně se vlivem člověka dostával z vnitřní Evropy a v době bronzové a železné už byl znám v celém tehdejším světě. Určité prameny uvádějí, že Sumerové mák nazývali hul-gil, neboli „radostná rostlina“.
V klasickém období byl mák součástí jarních mystérií v Eleuzíně. Makovice se často vyskytují i na rubu starověkých mincí, a to jak římských, tak i židovských. Trs makovic někdy drží i bohyně Isis. Během středověku se opium do Evropy vrátilo, přes Arábii, jako ostatně většina řecké vzdělanosti. Židovští lékaři s Araby obchodovali a překládali jejich knihy. Ale ve čtrnáctém století, s příchodem moru, opium vymizelo. Snad i proto, že mor byl považován za nemoc z Východu a opium bylo východní medicínou. Často bývá opium spojováno s Čínou i přesto, že mák tam nebyl znám až do doby dynastie Tchang(618–907 n. l.). V Číně byl až do 19. století n. l. mák znám spíše jako okrasná rostlina až do doby kdy Britové začali do této krajiny dovážet obrovská množství indického opia, aby vyvážili svůj obchodní schodek. Čínská vláda vnímala tento rozklad její společnosti skrze drogy a pokusila se příliv opia zastavit. Britové na tento krok reagovali silou, což vyústilo v tzv.“Opiové války„, které Čína prohrála.
V devatenáctém století v Evropě bylo užívání opia ve formě zvané „laudanum“ velmi rozšířené a to i mezi chudšími lidmi, protože bylo levnější než alkohol. Thomas De Quincey byl první pijan laudana z lepších kruhů, který se k tomu přiznal ve svém díle – Zpověď anglického požívače opia. Mezi dalšími známými osobnostmi, které užívali opium patřily například: George Crabbe, Elizabeth Barrettová Browningová, Shelly, Southey, Byron, Baudelaire a Wilkie Collins. Zda byl na opiu závislý i Edgar Allen Poe není dodnes objasněno. Roku 1804 izoloval z opia zásaditou chemickou substanci (alkaloid) německý lékárník Friedrich Sertürner. Byl to první objevený alkaloid u něhož brzy zjistil silné narkotické účinky a to, že je hlavní aktivní složkou opia.
Pojmenoval ji po bohu snů Morfeovi (morfin). Zejména pro své bolest tišící (analgetické) účinky, byl hojně podáván raněným vojákům z nichž někteří se na něm postupně stali závislými. Z morfinu byl chemikem C. R. Alderem Wrightem poprvé syntetizován heroin, který jako lék vyrobil Felix Hoffmann pro společnost Bayer a to jen jedenáct dní po objevení aspirinu. Bayer registroval heroin (pravděpodobně z něm. heroisch – heroický) jako ochrannou známku. Od roku 1898 do 1910 prodával Bayer heroin, jako nenávykovou náhražku morfinu a jako dětské kapky proti kašli, než bylo objeveno, že v těle je metabolizován zpět na morfin. Tento objev společnost Bayer zdiskreditoval a znemožnil další legální prodej heroinu.
Od této chvíle se začala psát nová historie heroinu, jako zakázané látky. V USA byla roku 1924 jeho výroba a distribuce zakázána úplně a v roce 1931 i na mezinárodní úrovni ve státech které podepsali Konvencí pro omezení výroby a kontrolu distribuce narkotických drog (Convention for Limiting the Manufacture and Regulating the Distribution of Narcotic Drugs), mezi které patřilo i tehdejší Československo. Turecko bylo hlavním pěstitelem a zpracovatelem surového opia v regionu „Zlatého trojúhelníku“ do konce 60. let. V tu dobu pod tlakem USA a OSN Turecko souhlasilo s omezením jeho produkce. Druhá světová válka velmi narušila obchody s heroinem. Historik Alfred W. McCoy tvrdí, že následně byla mafie schopná ovládnout kontrolu nad obchodem s ním zejména díky nepředpokládaným důsledkům černého obchodu mezi hlavním vůdcem mafie Lucky Lucianem a americkou armádní rozvědkou. Tentýž historik tvrdí že CIA tajně spolupracovala s asijskými syndikáty a nese spoluvinu za rozšíření ilegálního obchodu s heroinem v letech 1970 – 1973 při vedení studené války.
Rizika
Nebezpečí spojené s užíváním opia v jakékoli formě je opravdu výrazné. Podrobněji je proberu v druhé části článku o Máku setém, neboť je ještě opravdu dost toho co bych rád vzpomenul v souvislosti s touto zajímavou rostlinou. Teď už jen na závěr přikládám hodnotný dokument, který dává hrubou představu o tom, jaké dopady může opium a produkty z něj, na lidský život mít.
Afgánský heroin: