Klímaskeptik Vítězslav Kremlík je optimista: Apokalypsa sa nekoná, ľudstvo čakajú krajšie zajtrajšky

Tagged With: , 1 Comment

Vedeli ste, že najväčším „znečisťovateľom“ planéty je z pohľadu vyprodukovaného  oxidu uhličitého samotná príroda? Počuli ste o škandálnej afére Climategate, ktorá odhalila manipuláciu klimatológov OSN s dátami? Tušili ste, že termín klimatická zmena vymyslel ropný magnát? Že svetový biznis s klimatickými odpustkami fičí na plné obrátky, z čoho majú radosť najmä bankári? O faktoch, ktoré sú známe i tých, ktoré sú známe menej som sa rozprávala s prekladateľom, historikom, autorom knihy „Obchodníci so strachom – sprievodca skeptika po klimatickej apokalypse“ a zakladateľom portálu Klimaskeptik.cz VÍTĚZSLAVOM KREMLÍKOM. Pohodlne sa usaďte a ako by možno povedal on sám – hlavne neprepadajte panike.

Článok pokračuje pod reklamou.


Na to, aby sme pochopili celý príbeh, sa musíme vrátiť na jeho začiatok a urobiť si malý výlet do histórie. Dnes málokto z ľudí,  „štrajkujúcich za klímu” pozná meno muža, ktorý tému „Climate change/Klimatická zmena” takpovediac „vynašiel”. Tým mužom bol kanadský multimilionár a ropný magnát Maurice Strong, agendou ktorého je globálna politika v oblasti klímy formovaná dodnes. V roku 1972 sa stáva zakladateľom Environmentálneho programu OSN (UNEP) – dáva dokopy a sponzoruje vtedy malú skupinku vedcov presvedčených o tom, že svet čelí katastrofickému otepleniu, z ktorého niet úniku. O šestnásť rokov neskôr stojí businessman Maurice Strong aj pri založení Medzivládneho panelu OSN pre zmenu podnebia (IPCC), ktorý má dnes monopol na informácie o tzv. globálnom otepľovaní. Maurice Strong je zároveň členom tzv. Rímskeho klubu, „elitného“ združenia vedcov, politikov a priemyselníkov, ktoré vzniká v roku 1968 v súkromnej usadlosti Davida Rockefellera v talianskom meste Bellagio. Práve spomínaný Rímsky klub vydáva v roku 1991 knihu Prvá svetová revolúcia, z ktorej si dovolím zacitovať: „Zdá sa, že ľudia potrebujú  spoločnú motiváciu v podobe spoločného nepriateľa, aby sa dokázali spojiť a spolupracovať…Keď neviete, čo s domácou politikou, odveďte pozornosť k hrozbám „zvonku”. Zjednoťme národy proti vonkajšiemu nepriateľovi – skutočnému, alebo tomu vymyslenému…Pri hľadaní nového nepriateľa, ktorý nás zjednotí, nám napadlo, že sa k tomuto účelu dá využiť znečistenie, hrozba globálneho otepľovania, nedostatok vody, hladomor a podobne…Skutočným nepriateľom je však ľudstvo samo…Zem má rakovinu a tou rakovinou je ľudstvo.”  Toto je pomerne podivuhodný začiatok príbehu o globálnom otepľovaní a klimatických zmenách, nie? Čo ďalšie by sme mali vedieť ešte predtým, ako sa ponoríme do témy?

Důležité je vědět, že po vybudování UNEP se Strong v 70.letech vrhl na nový projekt. A to bylo vytvoření apokalyptické náboženské New Age komunity v horách Colorada na ranči Baca Grande u obce Crestone. Shromáždil zde zástupce všech hlavních náboženství světa, které tu mají společně přečkat ekologickou apokalypsu, aby byly základem budování nového řádu v rozvalinách starého světa. Plán využít infrastrukturu světových náboženství k hlásání apokalyptické ideologie Římského klubu byl geniální. Dnes po desítkách let už vidíme výsledky – třeba buddhistická deklarace o klimatických změnách. Dalším produktem je rudý papež František a jeho encyklika Laudatio Si, která nabádá k boji proti klimatu. Maurice Strong si zkrátka kryl záda a zálohoval. Pokud by neuspěly snahy zmanipulovat vědu, tak může k prosazování svého programu použít církve. Měly by to být ale církve v pozici služebné. Církve, které se podřídí novopohanskému uctívání Matky Země. Podobně jako komunistický režim u nás církve sdružil do prokomunistické organizace Pacem in terris.

Spomínali sme Medzivládny panel OSN pre zmenu podnebia (IPCC), čo je jedna z komisií v rámci Strongovho Environmentálneho programu OSN (UNEP). IPCC je vedeckým orgánom, ktorý je poverený  úlohou vyhodnocovať riziko zmeny klímy. Zaujímavým faktom pritom je, že IPCC nevykonáva žiaden vlastný výskum, nemonitoruje klímu ani iné prírodné fenomény, ktoré s klímou súvisia. Na základe publikovanej vedeckej literatúry vydáva špeciálne správy, ktoré sú vo svete všeobecne rešpektované. Vďaka nim má teda akýsi monopol na informácie o globálnom otepľovaní a klimatických zmenách. Medzivládny panel OSN pre zmenu podnebia je na jednej strane rešpektovaným vedeckým orgánom, na druhej strane sa mu nevyhýba ani kritika inej časti vedeckej obce, ktorá s jeho závermi nesúhlasí. Práve títo „neposlušní“ vedci si v roku 2008 založili  vlastný vedecký orgán, tzv. Nevládny panel pre zmenu podnebia (NIPCC). V čom ich kritika spočíva a prečo došlo k takejto forme vedeckej „revolúcie“?

Vlajkovou lodí Třetí zprávy IPCC se stal tzv. Hokejkový graf Michaela Manna, který vygumoval z dějin středověké klimatické optimum, aby to vypadalo, že je nejtepleji za tisíc let. V roce 2003 ale kanadský badatel Steven McIntyre, geologický inženýr zběhlý ve statistické analýze, zjistil, že celý graf je podvod vzniklý účelovým výběrem statistických dat. Důvěra v Mezivládní klima panel OSN ochabla. Tehdy se Fred Singer rozhodl vytvořit nevládní protiváhu k této instituci. Atmosférický fyzik Fred Singer mimo jiné stál za vývojem prvních meteorologických satelitů. Jeho organizace Science and Environmental Policy Projekt (SEPP) vystupuje proti alarmistickému zkreslování vědy dlouhodobě. Když tedy IPCC vydala svou další zprávu (2007), už byla připravena protiváha v podobě „Climate Change Reconsidered“. Tyto zprávy mají tisíce stran a podávají přehled o stovkách vědeckých studií z celého světa – leckdy jde o výzkumy, které IPCC z politických důvodů zamlčuje. Například, že populace polárních medvědů nevymírá. Nebo silný vztah mezi sluneční činností a klimatem na Zemi, o kterém se IPCC prakticky nezmiňuje. Poukazují na absenci zdůvodnění a jakýchkoli výpočtů u výroku IPCC, že většina oteplení je „velmi pravděpodobně“ vinou člověka.

V roku 2009 došlo k obrovskej afére, ktorá vstúpila do povedomia pod menom Climategate. Išlo o masívny únik kompromitujúcich interných dokumentov a mailov klimatológov OSN, zaoberajúcich sa výskumom klimatických zmien na University of East Anglia (UEA) v Norwichi. Zverejnená komunikácia vedcov spôsobila šok a ukázala, že dochádza k obrovskej manipulácii s faktami – vedci si prostredníctvom mailov vymieňali napr. tipy na „triky“, ktoré sa dajú použiť k ovplyvneniu teplotných hodnôt, nehodiacich sa do ich štúdií. Ukázalo sa aj to, že vedci zatajovali informácie, nabádali k odstráneniu množstva dát, ktoré alarmistickú teóriu o strašidelnom globálnom otepľovaní nepotvrdzovali a dokonca sa vyhrážali prípadnou diskreditáciou všetkých, ktorí by sa odvážili takéto práce zverejniť. Ako Climategate nakoniec dopadla? Medzivládny panel OSN pre zmenu podnebia (IPCC) vraj po prevalení kauzy svoju rétoriku výrazne zjemnil a pripustil, že vplyv človeka na klímu zrejme nebude tak výrazný, ako sa predpokladalo.

Z aféry Climategate nikdo důsledky nevyvodil. Přestože emaily klimatologů OSN, které neznámý hacker zveřejnil, byly dost šokující. Například Phil Jones, ředitel těch klimatologů z UEA se v jednom chlubí, jak chytře zatajil veřejnosti, že se v severních zeměpisných šířkách v období 1945-1990 neoteplilo. „Právě jsem použil Majkův trik, abych zamaskoval ten pokles.“ Majkem myslí Michaela Manna, autora již zmíněného Hokejkového grafu, který používal podobné fígle. To se prostě vygumuje nepohodlná část grafu a přimalují se jiné údaje úplně odjinud. Jenže zmanipulované vyšetřování aféru zametlo pod koberec. Vyšetřovatelé byli kamarádi podezřelých. Neobtěžovali se vyslechnout ani svědky a obžalobu – třeba zmíněného Steve McIntyra. Lokajští novináři ale klidně psali, že nezávislé vyšetřování vědce očistilo. Nedávno to mělo vtipnou dohru. Kanadský profesor geografie Tim Ball, řekl o Michaelovi Mannovi  že patří za katr a ne za katedru a Mann ho zažalovat za urážku. Letos ale Mann soud prohrál, protože odmítl soudu předložit svoje data a soud tedy nemohl posoudit, zda patří za katr či nikoliv. Copak Mann asi tají, že radši riskuje pohrdání soudem?

Spomínali sme revoltu vedcov a založenie tzv. Nevládneho panelu pre zmenu podnebia (NIPCC) ktorý je opozíciou voči oficiálnemu panelu OSN (IPCC). Treba však podotknúť, že vedci sa voči klimatológom – alarmistom búrili už dávnejšie predtým. Mám na mysli tzv. Heidelberskú výzvu z roku 1992, či Kodanskú výzvu z roku 2009. O čo išlo? Aká je situácia dnes? Aké slovo  majú dnes vo svete vedci, ktorí s oficiálne propagovanou alarmistickou agendou nesúhlasia?

V 80. letech byli skeptičtí vůči oteplovací hysterii prakticky všichni velikáni klimatologie. Hubert Lamb, Reid Bryson, Roger Revelle. Kdo o vědě něco ví, tato jména zná. Jenže pak přišel zlom. V roce 1992 na Summitu Země v Riu vlády podepsaly Mezinárodní úmluvu o ochraně klimatu (UNFCCC). Předsedal tomu náš starý známý Maurice Strong. Vlády se zavázaly dotovat alarmisty, takže právě tam vznikla dotační chobotnice, která vědu postupně zardousila. V reakci na Rio vznikla Heidelberská výzva, kde přední světoví vědci proti této tmářské revoluci protestují. „Znepokojuje nás, že na úsvitu 21. století se šíří iracionální ideologie, která se staví proti vědeckému a průmyslovému pokroku a brzdí hospodářský a sociální rozvoj.“ Výzvu podepsalo i 72 nositelů Nobelovy ceny, ale také osobnosti jako Alvin Toffler, autor knihy Šok z budoucnosti, nebo Norman Borlaugh jehož „zelená revoluce“ vyšlechtila nové variety plodin a nakrmila Třetí svět. Obdobné výzvy později podepsal i italský fyzik Antonio Zichichi, předseda Světové federace vědců, která se zabývá globálními hrozbami. Protesty byly však marné. A situace po čtvrt století? Věda je dnes zotročena absurdním systémem financování, který je jednak politický a jednak vědce honí, aby publikovali brak. Žurnál Nature v květnu 2016 hovoří doslova o „replikační krizi“ – množí se výzkumy, jejichž tvrzení se při ověření ukážou nepravdivá, nelze je takzvaně „replikovat“. Nejen v klimatologii. Západní university navíc ovládla politická korektnost, takže kdo nemá správný názor, tomu se universita bojí dát prostor, aby se nestala terčem teroru aktivistů. Už v roce 1987 o tom psal Allan Bloom v knize „The Closing of the American Mind“ a snahy vyhnat myšlení z universit pokračují. Ekonom Roger Pielke, odborník na pojistné škody z živelných pohrom, byl vyhozen z prestižního žurnálu Five Thirty Eight na nátlak aktivistů, protože ukazoval, že hurikány se nezhoršují. Australský skeptický klimatolog Murry  Salby byl vyhozen během své služební cesty po Evropě – když se vrátil z letiště, zjistil, že je bez místa. Odborný časopis „Pattern Recognition in Physics“ byl vydavatelem 2014 celý zrušen poté, co věnoval číslo vlivu Slunce na klima. Umírněná skeptická klimatoložka Judith Curry z university odešla sama –  s odůvodněním, že se už nedokáže dál podřizovat ideologickému šílenství, které tam panuje. Když lord Monckton měl mít přednášku na australské University of Notre Damme, pokrokoví profesoři naléhali na rektora, aby jeho vystoupení zrušil.

Známou alarmistickou postavou je bývalý viceprezident USA Al Gore, ktorý v roku 2006 k téme „globálne otepľovanie“ nakrútil dokumentárny film Nepríjemná pravda. O rok neskôr získal spolu s Medzivládnym panelom pre zmenu klímy (IPCC) Nobelovu cenu za mier za boj proti globálnemu otepľovaniu. Jeho film bol povinne distribuovaný do škôl v USA a Veľkej Británii. S hlasnou kritikou nakoniec prišiel britský Najvyšší súd, podľa ktorého film obsahuje a šíri vedecky nepodložené informácie – študenti mali byť na tento fakt povinne upozorňovaní. Sám Gore o tri roky neskôr priznal, že so šírením paniky z globálneho otepľovania to preháňal, no verí, že urobil správnu vec. Americký miliardár Dan Peña v rozhovore pre London Real rozprával o tom, že agenda „globálneho otepľovania“ je v skutočnosti veľkým podvodom, ktorý vymyslel práve Al Gore.  Dodal, že z pohľadu biznismena mu jeho „prvenstvo“ naozaj závidí. Ako to teda je? Ide tu naozaj o „dobro planéty a ľudstva“ alebo najmä o tvrdé ekonomické záujmy? Ako sa dá zarábať na CO2 a strachu z neho?

V roce 2011 světový obchod s klimatickými odpustky činil 176 miliard dolarů, podle zprávy Světové banky.  Pro srovnání světový obchod s narkotiky se odhaduje na něco přes 300 miliard dolarů ročně. Klimatické obchody se točí kolem tzv. klimatické burzy, kde se prodávají offsety, jakési klimatické odpustky. Pokud například vyženete domorodce z domova, srovnáte vesnici se zemí, pokácíte sousední les a pak tam znovu nasázíte stromky pohlcující CO2 (skutečný případ z Ugandy, národní park Mount Elgon), tak dostanete pochvalu ve formě offsetu. Ten můžete prodat. A koupí si ho nějaký hříšník, který má emise moc vysoké. Takže kdo je bohatý, nechá své emise dál čoudit, vykoupí se a je mu odpuštěno. Bankéři, kteří za tyto transakce mají poplatky, jsou v sedmém nebi. První klimatická burza vznikla v domově Al Capona, v Chicagu (Chicago Climate Exchange), ale ta větší je nyní v Evropě. Mezi zakladateli najdeme pozdějšího presidenta Obamu, zmíněného Maurice Stronga, šéfa IPCC Rajendru Pachaurího ale také Al Gora. Když Gore neúspěšně kandidoval na presidenta USA (a prohrál proti Bushovi jr.) vlastnil jen rodinnou farmu v Tennessee a 1,7 milionu dolarů. O deset let později jeho majetek už činil 200 milionů dolarů. Jak k nim přišel? Tak třeba tím, že svůj podíl v televizní společnosti Current TV prodal za 70 milionů petrodolarů TV Al Jazeera, kterou vlastní ropní šejkové z Kataru. Gore také zbohatl skrze svou firmu Generation Investment Management podnikající v zeleném byznysu – založil ji s panem Bloodem z banky Goldman Sachs. Aby přesvědčil vládu k dotování tohoto odvětví, vytvořil oskarový dokumentární film Nepříjemná pravda. Nejznámější je scéna, kde Gore sedá do jeřábu, aby ukázal, jak vysoko stoupají hladiny CO2. A mylně přitom argumentuje, že v dobách ledových vždy nárůst CO2 způsobil oteplení klimatu. Ve skutečnosti tomu ale bylo naopak – CO2 reagoval na teploty se zpožděním až stovek let. Protože až se oceány ohřejí do hloubky, uvolňuje se z nich uhlík. Když si v Británii rodiče stěžovali, že vláda tento film dává do škol a vymývá dětem hlavy, nejvyšší soud těmto stížnostem dal nakonec za pravdu. Jenže brainwashing mládeže stejně pokračuje – viz Gréta a stávky studentů za klima.

Po vystúpení aktivistky Gréty Thunberg na pôde OSN sa ľudia rozdelili na dva tábory. Pre prvý je Gréta symbolom akejsi stelesnenej nevinnosti, bojujúcej proti „Zlu“, druhá upozorňuje na to, že Gréta Thunberg je premyslená PR akcia a všetko, čo sa okolo nej deje, treba vnímať v širších súvislostiach. Môžeme si ich trochu objasniť?

Operní pěvkyně Malena Ernmanová svou duševně nemocnou dceru (to o sobě Gréta říká sama, že má OCD, Aspergerův syndrom a další problémy) posadila na ulici s cedulí právě v ten týden, kdy publikovala knihu „Scény od srdce“. O dívčině posedávání před parlamentem se svět dozvěděl díky Ingmaru Rentzhogovi, který tomu udělal kampaň a zajistil fotky. To ale nebyl žádný náhodný kolemjdoucí. Rentzhog je zámožný realitní magnát a šéf PR agentury. O rok dříve jej vyškolil Al Gore ve svém výcvikovém táboře Climate Reality v Denveru. Rentzhogova firma „We Don’t Have  Time“ z Gréty udělala svého maskota a vydělala na tom miliony. Napakují se i Grétini rodiče, její otec je herec a jistě natočí o své dceři film. Normální rodič ale – když jeho dcera z televize zaslechne fámy, že se blíží konec světa – dítěti v klidu vysvětlí, co je to propaganda. Dobrý rodič dětem nevypráví na dobrou noc noční můry.

Po nevyhnutnom „politickom“ úvode a ozrejmení nutných súvislostí nastal čas dať priestor argumentom klímaskeptika. Mnohých možno prekvapí fakt, že skeptici globálne otepľovanie ani zmeny klímy nepopierajú, k téme však dodávajú svoje „ALE…“ Napríklad to, že klímu určite neriadi CO2. Kto  teda klímaskeptici sú? V čo veria a v čo naopak veriť odmietajú?

Odmítáme tezi Greenpeace, že klimatická změna „ už se blíží“. Nemůže se blížit, protože klima se měnilo vždy. A nemůže za to průmysl, ale odvěké přírodní cykly. Z nich asi nejzásadnější tzv. Bondův klimatický cyklus (Bond Events) o délce okolo 1500 let. Nejsilněji se projevuje v oblasti severního Atlantiku. Podobné oscilace tu byly i v glaciálu, jen se jim říká jinak (DO Events). V tomto rytmu přicházejí chladná staletí jako třeba malá doba ledová, která skončila v 19. století a z níž se právě vynořujeme. Naopak k teplým periodám tohoto cyklu patří, kromě současnosti,  středověké optimum, římské optimum nebo mínojské optimum. Tyto výkyvy měly velký vliv na agrární a pastevecké kultury dávných dob. Ochlazení vedlo ke zkrácení vegetačního období a zpravidla a rozšíření sucha. Když se ochladí, tak z tropického oceánu se vypařuje méně vodní páry a cirkuluje tedy méně vlhkosti. Ekonomické problémy spojené s ochlazením klimatu vedly k zvýšení frekvence konfliktů a pádu mnoha říší. Třeba pád Mayské říše. Nebo stěhování národů jako byli Hunové. Nebo tzv. přechodná období ve starověkém Egyptě. Ovšem šarlatáni toto neukazují – omezí se na graf posledních cca 500 let a děsí lidi, že se klima destabilizovalo a záhadně se otepluje. A tvrdí, že předtím bylo klima stabilní, což je nesmysl. Jestli ta data chce někdo vyvrátit, přeju mu hodně štěstí. Ale jsou to údaje z ledovcových vrtů v Grónsku a v Antarktidě.

Ako by ste argumentovali človeku, ktorý má pocit, že v poslednej dobe počet katastrof vo svete stúpa a s planétou sa deje niečo zlé?  Ako by ste vysvetlili všetky tie hurikány, záplavy, požiare, topiace sa ľadovce, fotografie vychudnutých polárnych medveďov…? Sme za toto všetko naozaj zodpovední my ľudia…a nami produkované CO2? Ako a v akých súvislostiach toto dianie vníma klímaskeptik?

To co stoupá, je počet zpráv o živelných pohromách v médiích. Dnes se hned druhý den dozvíte i o povodních v Číně zatímco před 200 lety lidi ani nevěděli, že Čína existuje. A také stoupá počet detekovaných živelných událostí. Jde ale jen o efekt pozorovatele. Máme lepší sledovací systém a satelity, takže dnes nepřehlédneme ani malinká tornáda. Ta dříve v záznamech chyběla. Také stoupají částky pojistných škod při živelných pohromách. Jak také jinak, když narostla populace a lidé místo v dřevěných chýších žijí ve vilách plných drahé elektroniky. Společnost se prostě mění, ale živelné pohromy se nezhoršily. Naopak, počty obětí živelných pohrom klesly za 100 let o více než 90% (viz International Disaster Database EM-DAT nebo přehledný Ourworldindata.org). Jenom mi není jasné, proč tání ledovců uvádíte mezi přírodními pohromami. Pokud roztaje ledovec, bude možné na té půdě něco pěstovat, to je dobrá zpráva. Jako v Grónsku kde se pod ledem našly trosky zemědělského osídlení z teplejších časů. Mě spíše zlobí poplašné zprávy vyrobené zcela uměle. Třeba ty požáry v Amazonii letos (2019) podle zprávy NASA (Earth Observatory) byly blízké průměru za posledních 15 let. Amazonie zažila už roky s daleko většími požáry. Tvrzení, že šlo o rekord, nejsou pravdivá. Prostě místní farmáři cíleně vypalují plevel na polích jako každý rok. Stejný nesmysl jsou ty lední medvědi. Jejich populace díky regulaci lovu od 60. let výrazně stoupla. Eskymáci spíše mají problémy s přemnožením medvědů – to je problém, protože chráněný druh nemohou jen tak střílet. Takže abych to shrnul – ano, za tohle všechno jsou zodpovědní lidé. Za tu lavinu fake news a novinářských kachen jsou zodpovědní lidé.

Klímaskeptici tvrdia, že veci na planéte a v prírode prebiehajú cyklicky. Problémom má byť o.i. aj to, že ich „kolegovia“ alarmisti vytrhávajú informácie z kontextu – pracujú totiž s grafmi, zobrazujúcimi krátke časové obdobia a týmto spôsobom „cyklickosť“ prírody a diania v nej zámerne „zneviditeľňujú“ a popierajú. Môžeme si uviesť nejaké konkrétne prípady?

Třeba se ukazuje nárůst počtu požárů v posledních desetiletích. A už se lidem neukáže, že před sto lety byla situace stejná ne-li horší. Tuomo Wallenius z University of Helsinki třeba doložil, že v 19. století lesní požáry v průměru ročně zasáhly 2% lesů, kdežto dnes jen 0,33%. Nebo jiný příklad. Ukazuje se lidem oteplování v České republice ve dvacátém století. Ale neukážou se data z Klementina století devatenáctého – protože to by lidé viděli, že se teploty ve 20. století jen vracely tam, kde byly v době Marie Terezie. Od 1890 do 2005 se průměrná roční teplota zvýšila přibližně o 1,7 stupně Celzia. Ale o tutéž hodnotu – 1,5 stupně Celzia, v letech 1790–1890 teplota klesla.

Tvrdíte, že otepľovanie, ktoré prebieha a je prirodzené, má svoje pozitíva. Aké? V čom?

Pozitiva má především pro země, které byly příliš chladné. Oteplení by otevřelo dopravní cesty za polárním kruhem, umožnilo by tam těžit nerostné suroviny. Bylo by možné osídlit Sibiř a pěstovat tam obilí. Severské země budou moci pěstovat víno jako ve středověkém optimu. Ostatně do Anglie se po stovkách let vinohrady už vrátily. Oteplení znamená snížení úmrtnosti – v zimě totiž umírá více lidí než v létě – vesměs na srdeční onemocnění, onemocnění dýchacích cest apod. V zimě neumrzne tolik zvěře ani bezdomovců. Utratíte méně za topení. Z hlediska zemědělství je ale důležitější, že oteplení znamená delší vegetační období a vyšší úrody. Stromy lépe rostou, mají širší letokruhy. Křivka ceny potravin a reálných mezd v Anglii za posledních 1000 let kopíruje křivku teplot – jak se ochlazovalo, ceny šly nahoru a mzdy dolů (Allen a kol., Exploitations in Economic History, 2001). Preindustriální éra před vynálezem parního stroje nebyl žádný klimatický zlatý věk. Ochlazení přineslo zhoršení výživy obyvatel, takže se snížila i průměrná výška evropského obyvatelstva – viz výzkum R.H. Steckela.

Matka aktivistky Gréty Thunbergovej tvrdí, že jej dcéra je dokonca schopná fyzicky vidieť „zlé“ CO2, vychádzajúce z komínov…Čo si myslíte o takýchto vyjadreniach a prebiehajúcej démonizácii CO2? Podľa iných názorov je zase oxid uhličitý kľúčovou živinou pre životné prostredie a ekosystém Zeme, keďže väčšinu CO2 produkuje práve príroda. CO2 je „hnojivom“ rastlín a dokáže premeniť pusté púšte na lesy – každý, kto vraj útočí na CO2, v skutočnosti útočí na prírodu ako takú. Váš názor?

V éře dinosaurů tu byly stromy vysoké jako mrakodrapy. Vegetace mohla být takto masivní díky tomu, že hladiny CO2 byly asi 5 krát vyšší než dnes (výzkum R.A. Bernera). Naopak doby ledové způsobily, vlivem chladu, ukládání CO2 do oceánů. V atmosféře nastal takový nedostatek uhlíku, že vegetace trpěla podvýživou, proto se vyvinuly rostliny C4 – trávy, cukrová třtina, kukuřice, které jsou k tomu odolnější. Pokud dnes mluvíme o uhlíkovém znečištění, tak zítra asi budeme i vodu označovat za znečištění přírody. Odkdy základní prvek života na této planetě je „znečištění“?

Slovné spojenie „uhlíková stopa“ sa v dnešnej dobe stalo akousi mantrou – ľudia sa začínajú zaoberať tým, akú uhlíkovú stopu po sebe zanechávajú a mnohí začínajú robiť všetko pre to, aby ju znížili. Pre porovnanie si uveďme zopár dôležitých údajov: spaľovaním fosílnych palív vypustí ľudstvo do atmosféry cca 6 gigaton uhlíka ročne, prírodu však neprekoná – tá prostredníctvom prirodzených „prírodných emisií“ vypustí ročne do ovzdušia 200 – 300 gigaton uhlíka! Má tu vôbec zmysel hovoriť o nejakej uhlíkovej stope človeka, ktorá je neporovnateľná s uhlíkovou stopou prírody, napríklad oceánov (38 tisíc gigaton CO2)? Je namieste hovoriť o nejakej jednoznačnej ľudskej „vine“ za niečo, čo je z pohľadu planéty a jej hodnôt CO2 úplne zanedbateľné? Nie je práve pri čítaní týchto čísel oveľa zrejmejšie, že ide o politicky zneužitú tému?

Jak jsem řekl, v éře dinosaurů bylo v atmosféře uhlíku asi 5x více než dnes. Čili my jen do atmosféry zpátky vracíme to, co v ní původně bylo. Jestli tento uhlík – dlouho pohřbený bez užitku v podzemí ve formě ropy a uhlí –  vrací člověk zpátky do oběhu, tak to by nám planeta měla spíše poděkovat. Nebýt vracení uhlíku do koloběhu, život na planetě by dávno vyhasl. Jedním z důvodů, proč se život vyvinul právě na Zemi a ne třeba na Marsu je tektonická činnost, která toto zajišťuje. Představa, že příroda se nedovede s tímto návratem na původní úroveň vyrovnat, mě překvapuje. Vyrovnali byste se s tím, kdyby vám někdo nabídnul víc jídla? Rostlinstvo se tím živí, tím uhlíkem. Málokdo ví, že Svante Arrhenius, nazývaný otcem skleníkového efektu, oteplování vítal. (Svante Arrhenius je vzdialeným príbuzným Svante Thunberga, otca aktivistky Gréty Thunbergovej – pozn.) Doufal, že spalováním uhlí oteplíme klima a oddálíme další glaciál. Tato fakta ale nic neznamenají ve světě, kde videohra – simulovaný počítačový model budoucnosti,  má větší váhu než naměřená data z reálného světa. Sociolog Jean Baudrillard takovým virálně se šířícím fikcím říkal „simulakra“. Například paleontoložku Susan Crockfordovou vyhodili z university, protože zpochybňuje hrozivé předpovědi o vymření ledních medvědů poukazem na realitu, kde medvědů naopak přibývá. „Primárním přístupem Crockfordové a jiných popíračských blogů je rámovat nejistotu tím, že se soustředíme na současnost a že budeme zpochybňovat přesnost předpovědí budoucnosti,“ stěžovali si alarmisté (Harvey et al, Biosicence 2017).

Celé roky sme počúvali o termíne „globálne otepľovanie“, v  poslednej dobe ho nahradil termín „klimatické zmeny“. Prečo?  Je táto zmena „rétoriky“ podstatná a má niekde svoj skrytý dôvod?

Úplně nejdřív se mluvilo o hrozbě nové doby ledové. Hlavně v 70. letech po 30 letech dramatického ochlazování klimatu. Kvůli této hrozbě ochlazování vznikly první klimatologické ústavy – což už dnes ví málokdo. Pak se začalo oteplovat a založil se k tomu IPCC. V letech cca 1998-2016 se oteplování na celou generaci zastavilo a modely neuměly vysvětlit proč. Ty modely jsou totiž nastavené tak, že se věnují jen CO2. Takže nevzali  potaz existenci oceánských cyklů jako je AMO (Atlantic Multidecadal Oscillation) nebo PDO (Pacific Decadal Oscillation). Teploty oceánů vždy  20-30 let stoupají a pak 20-30 let klesají, což má vliv na úlovky ryb – jak poukázala už FAO (Organizace OSN pro výživu). Tento cyklus odpovídá stejnému kolísání polárních září (viz katalog od autorů Křivský a Pejml). Takže příčina asi bude astronomická. Tohle ale v IPCC nevědí nebo vědět nechtějí. Neoteplování je zaskočilo. Možná pamatujete na jejich zmatené mentální kotrmelce, že mrazy jsou důsledek oteplování. Tehdy se oteplování přejmenovalo potichu na změnu klimatu, tedy frekvence užívání těch pojmů se změnila. Pak tuto pauzu v oteplování raději vygumovali z historických dat. Prý ta pauza – ač o ní svého času  jasně hovořila i IPCC – nikdy neexistovala. Nakonec ale na sledování dlouhodobých trendů zcela rezignovali. A dnešní rétorika je o tom, že každé nepříjemné počasí se prohlašuje za důkaz „narůstající extremity počasí“. Prý je to klimatický rozvrat, klimatická krize. Je třeba pár let sucho a oni ukážou – hle, klimatická krize je vidět pouhým okem. To už s vědou nemá nic společného. Tyto jevy existovaly i ve třetihorách, kdy nebyl ani průmysl ani člověk.

Ako ukážkový príklad „donkichotského“ boja s klímou a emisiami a neefektívneho investovania do zelených technológií ste uviedli Nemecko,  ktoré pod vplyvom zelených hnutí vyhlásilo vojnu jadrovej energii. Investovanie obrovských súm do obnoviteľných zdrojov energie podľa vás z pohľadu hodnôt CO2 nič nerieši a je splachovaním peňazí, ktoré by sa dali využiť efektívnejšie. Použili ste dokonca termín „ekonomická sabotáž“.   Môžete svoj postoj vysvetliť detailnejšie?

Studenti stávkující za klima tvrdí, že politici nekonají pro klima, co je třeba. A oni je k tomu prý chtějí dotlačit. Rebelie proti vyhynutí dokonce chce parlamentní demokracii zrušit a nahradit je jakýmisi pouličními revolučními výbory, asi jako byly sověty. Jenže politici konali dostatečně. Francie v reakci na ropný šok vybudovala flotilu asi 60 jaderných elektráren, takže má 70% elektřiny z jádra. Bez emisí CO2. Proč to takhle nemá celá Evropa? Viníkem jsou ekologičtí aktivisté typu Greenpeace, kteří rozvoj jaderné energetiky zablokovali. Až budou klimatičtí aktivisté zase hledat, kdo sabotuje snižování skleníkových plynů, nemusí nikam chodit na demonstrace. Mohou zůstat doma a podívat se do zrcadla. Němci investovali do obnovitelných zdrojů asi nejvíc na světě, ale protože zavírají jaderné elektrárny, tak jejich emise CO2 celkově stouply, místo aby klesly. Musí totiž stavět nové uhelné elektrárny, aby vykryli výpadek jádra. U nás na tom tak zle nejsme, ale zase jsme solárníkům nacpali do kapes 1 bilion Kč (do roku 2030) a výsledek je, že máme mizerná 3% elektřiny ze soláru. Do solárních panelů byl nadšený už americký president Carter za ropného šoku v 70. letech ale i dnes (údaje za rok 2015) solár a vítr dohromady vyrobí ani ne 1,5% světové spotřeby energie (TPES) – počítáno včetně dopravy. Zdrojem jsou „Key World Energy Statistics“ (Mezinárodní agentura pro energii 2017). Je to asi tak absurdní jako, když radní města Kocourkova zapomněli v nové radnici udělat okna a rozhodli se to vyřešit tím, že tam budou denní světlo nosit v sudech.

Klimatická panika  nadobudla zaujímavé rozmery – v Nemecku sa chystá zdražovanie mäsa, konzumácia ktorého je vraj neekologická, začína sa hovoriť o tom, že ľudia by sa mali okrem mäsa vzdať i lietania a súkromného vlastníctva áut. V Británii sa objavujú úvahy, podľa ktorých by sa malo súkromné vlastníctvo áut rovno zakázať, inak Británia do roku 2050 uhlíkovo neutrálna nikdy nebude. Keď sa na tieto veci pozrieme vo svetle vyššie uvedených faktov, zdá sa, akoby sme boli svedkami plíživo nastupujúcej totality, ktorá jednoducho chce, aby „vinný ľud“ za každú cenu platil uhlíkové dane „superbohatým“. Slobodný človek je problém a totalita urobí všetko pre to, aby ho tejto slobody zbavila. Ako toto vnímate vy?

Římský klub v knize „Meze růstu“ vyjádřil obavu, že surovin kvapem ubývá. Třeba ropa prý dojde do roku 1992. Chtěli to řešit zavedením jakéhosi světového přídělového hospodářství. Obdobně Rebelie proti vyhynutí dnes volá po vyhlášení klimatické nouze, tedy výjimečného stavu. Jako za války. Spotřeba surovin by se měla radikálně omezit. K tomu směřuje i každoroční „oslava“ dne ekologického dluhu – od toho dne do konce roku prý svět spotřebovává více zdrojů než kolik má. Chudým zemím prý nesmí být dovoleno dosáhnout západní životní úrovně, protože to by nám na zdroje nestačilo ani pět planet. Toto utahování opasků se ale pochopitelně nedotkne mocných. Nedotkne se elit, které létají soukromými tryskáči po svět a kážou nám o snižování uhlíkové stopy. Bohatí si nemusí své emise snižovat – mohou koupit klimatické odpustky. Chudí tuto možnost nedostanou. Těm bude zdraženo maso, zdraženy pohonné hmoty, zdražena letadla, zdraženo pivo. Z výnosů zdražení se budou financovat různé klimaticky uvědomělé byznys projekty. Uvědomme si, že celá tato ideologie neo-feudalismu vychází z brutálních tezí reverenda Thomase Malthuse, který v 18. století navrhoval chudinu hubit, aby populace nerostla rychleji než objem potravin. Přišel třeba s nápadem stavět chudinské baráky u bažin, kde řádí malárie, a doufat v návrat moru.

Podľa alarmistov nás čaká katastrofa a doslova posledných pár rokov života na Zemi, nakoľko nám „zhorí náš vlastný dom“. Ako osud ľudstva na planéte vidíte vy, skeptici? Čo sa podľa vás bude diať, v akom časovom horizonte? Na čo sa treba pripraviť?

V roce 2030 nenastane konec světa, jak prorokovala Sv. Gréta. Těžko říci, co rozčarovaní věřící udělají. Možná pak vydrancují místní věštírny. Lidstvo jinak ale čeká docela dobrá budoucnost. Růst populace se už od 70. let zpomaluje (i když stále ještě roste) a do roku 2100 se zastaví asi na 10 miliardách lidí (viz zpráva OSN s názvem World Population Prospects 2019). Je to logický důsledek „demografického přechodu“ – transformace z modelu vysoká úmrtnost/vysoká porodnost k modelu nízká úmrtnost/nízká porodnost. Nyní je život bezpečnější než býval a nemusíte děti „zálohovat“, aby vám aspoň nějaké přežilo. Populace roste jen v mezidobí, než si to lidé uvědomí. I kdyby klimatické změny měly takové negativní dopady, jak věří alarmisté, stejně lidstvo bude za sto let nejméně 10x bohatší. Globální HDP totiž roste dlouhodobě tempem cca 3% za rok, zatímco odhadované ekonomické klimatické škody nemají být horší jak 1% za rok (dle alarmistů). Hezky to vysvětluje Ed Dolan, ekonom z Yale University na základě studie Marshalla Burkeho a kol. 2015. A vzhledem k tomu, jak v posledních desetiletích mizí chudoba, dá se čekat, že za sto let bude podvýživa neznámý pojem. Jedné věci se ale nikdy nezbavíme, vždycky občas přijde bouřka či sucha nebo povodně. Počasí je totiž nevyhnutelné na každé planetě, která má atmosféru. Na klimatické uprchlíky nevěřím – sucha či neúrody občas budou vždy, ale pokud celkově ekonomika bude růst, jak jsme si řekli, je nesmysl si ekonomické migranty nějak spojovat s klimatickou změnou. Emigrace z komunistického Československa měla například docela jiné důvody než počasí.

Autor:  Lucia Žatková

Zdroj: luciinedvere.sk

Ak vás článok obohatil o ďalší uhol pohľadu, podporte ľubovoľnou čiastkou slobodu slova. Ďakujeme.

CHCEM PODPORIŤ

 

Veronika Faktorová
One Response to "Klímaskeptik Vítězslav Kremlík je optimista: Apokalypsa sa nekoná, ľudstvo čakajú krajšie zajtrajšky"
  1. patri sa dodat ze co2 generovane prirodou je prirodou opat rozlozene (preto je na planete rovnovaha potrebna pre zivot) kdezto ludstvo svoj podiel z atmosfery neodstrani, ale naopak kazdorocne ho znasobuje…a to nehovorime a latkach ktore do atmosfery nepatria.

Pridaj komentár

  & Časopis