Kontinuita u indiánů: dětství a dospívání

· Čas čítania: 2 min.

Hluboká otevřenost a žádná tabu mezi indiány znamená třeba právě to, že už při samotném narození dítěte se myslí na smrt. To je u nás PROSTĚ NĚCO nepředstavitelného. Tady mají všichni radost z nového života a nikdo, opravdu nikdo nemyslí, že to roztomilé dítě také někdy zemře.

To je vlastně zkratka kontinuity, kdy v jednom okamžiku se otevírá život nového jedince komunity, a v tomtéž momentě mu šaman u kořene nosu rukou otevírá virtuální otvor, kudy by měla odejít jeho duše, když tělo zemře.

Když se mě na jednom panelu o výchově

ptali, jakpak indiáni tam v Amazonii vychovávají své děti, ani jsem nevěděl, co mám říct. Nikdy jsem vlastně neviděl, že by je vůbec tak­zvaně vychovávali. Vypadá to u nich, jako by se jim ani nevěnovali, nepoučovali je, neříkali jim, co je správně a co je chybné. Vlastně jim neříkají nic. Vůbec nic. My máme zakódováno, že musíme stále poučovat.

Posaď se rovně! Nehrb se! Nelítej pořád! Proč jenom sedíš, proběhni se taky! Proč nemluvíš? Nehraj si s tím klukem! Dávej pozor! Nekřič! Nefňukej! Už spi! Neubližuj mu! Neboj se ho a vrať mu tu ránu! Pozor schody! Jez! Necpi se tak! Nelži mi! O tom nemůžeš ve škole mluvit, ať tě to ani nenapadne! Nelez tam, spadneš! Chovej se způsobně, co by lidé řekli? Stovky příkazů, rad, pokynů a zákazů. To je naše výchova dítěte, které se v tom jen těžko orientuje a logicky se křiví, jak svoji páteř fyzickou, tak i tu duchovní. Samozřejmě navíc pozoruje své rodiče, imituje je a je zmatené.

Autor: Mnislav Zelený

Mesačník ZEM&VEK si môžete predplatiť na: http://www.webareal.sk/sofian

ZDIEĽAJTE ČLÁNOK

Pridaj komentár