Jedna z nejdůležitějších otázek, která se trvale objevuje při holotropních stavech vědomí v mnoha různých formách a na různých úrovních, je problém etiky. Když se naše vnitřní prožívání zaměří na biografické záležitosti, berou na sebe etické otázky obvykle formu silné potřeby podrobně přehlédnout vlastní život od dětství až do přítomnosti a zhodnotit jej z morálního hlediska.
Úzce to souvisí s otázkou, jak se sami vidíme a posuzujeme. Pohlédneme-li nazpět na své životní osudy, je možné, že pocítíme naléhavou potřebu posoudit, zda je naše osobnost a chování slučitelné s morálními normami – našimi vlastními, ale i normami rodiny nebo společnosti. Měřítka bývají nutně značně relativní a svébytná (idiosynkratická), neboť jsou v nich obsaženy osobní, rodinné a kulturní úhly pohledu. V zásadě své chování posuzujeme podle hodnot, které nám byly vštípeny zvenčí.
Existuje však i jiná forma posuzování, při níž hodnotíme svoji povahu a chování nikoli běžnými měřítky, nýbrž na pozadí univerzálního zákona a kosmického řádu. K takovým zážitkům dochází při různých holotropních stavech, ale zvlášť často se vyskytují během přehlídky života při zážitcích blízkých smrti. Mnozí lidé, kteří se dostali na pokraj smrti, vyprávějí o svém setkání s Bytostí Světla a popisují, jak v její přítomnosti podrobili své životy nemilosrdnému účtování. Tento silný sklon lidské psýché k morálnímu sebehodnocení se zrcadlí ve scénách božího soudu v mytologiích o konci světa (eschatologických mytologiích) mnoha rozličných kultur.
Ruku v ruce s tím, jak se prohlubuje naše sebezkoumání, objevujeme ve svém nitru vysoce problematické emoce a impulsy, o nichž jsme předtím neměli tušení – temné a ničivé složky naší nevědomé psýché, které C. G. Jung označuje jako stín. Tento objev může být velice děsivý a zneklidňující. Některé z těchto temných prvků představují naše reakce na strastiplné stránky naší minulosti, zejména na traumata z dětství, raného i pozdějšího. Kromě toho je zřejmé, že silný ničivý potenciál se pojí k perinatální úrovni naší psýché, k oblasti nevědomí související s traumatem narození. Hodiny strastiplných a život ohrožujících zážitků při průchodu porodními cestami přirozeně vyvolávají bouřlivou reakci plodu. Důsledkem toho jsou agresivní sklony, uložené a přetrvávající v našem nevědomí po celý zbytek života, pokud nevyvineme mimořádné úsilí postavit se jim a přeměnit je pomocí nějakého druhu prožitkového sebezkoumání.
Stanislav Grof
Ak vás článok obohatil o ďalší uhol pohľadu, podporte ľubovoľnou čiastkou slobodu slova. Ďakujeme.