Vražda mladého misionáře či přiměřená obrana Sentinelců?

Tagged With: , , , Add Comment

Teprve smrt či něčí neštěstí nás upozorní na problém či na nějakou skrytou zvláštnost, anomálii. Něčí smrt může být jeho cestou ke svatořečení a pro někoho jen nutný následek činnosti vetřelce, nepřítele.

Alfréd R. Radcliffe-Brown – spolu s Bronislawem Malinowským (zakladatelé britské sociální antropologie), prováděl v roce 1906 terénní výzkum na Andamanských ostrovech, aby v roce 1922 vydal zásadní práci o andamanských ostrovanech, jejich sociální organizaci, příbuzenství, jazyku, mytologii a víře. Jeho publikace The Andaman Islanders zásadně přispěla k jejich poznání, ale jistě i on sám, světoznámý vědec, měl dilema, zda svojí přítomností nenarušuje jejich tradiční kulturu. To mají ostatně všichni kulturní antropologové (včetně mně), kteří si tuto otázku kladou a snaží se o co nejmenší zavlékání našich tradic mezi přírodní národy. Jsem však přesvědčen, že A. R. Radcliffe-Brown nebyl na ostrově Severní Sentinel a s jeho obyvateli se nesešel. Mimochodem moje dcera také byla na Andamanech asi před 25 lety při své cestě po Asii a říkala mi, že když autobusem projížděla domorodá území, vždy přistoupili indičtí ozbrojení vojáci a nikomu nedovolili vystoupit. To zřejmě byla v místech výzkumů slavného britského antropologa. Indická vláda tedy důsledně již spousty let omezuje návštěvnost domorodých zón na Andamanech a ostrov Severní Sentinel drží v totální izolaci před světem, před jakoukoliv snahou cestovatelů, misionářů, vědců či nedej bože zvědavých turistů adrenalinového založení, protože jedině tak mohou místní domorodci přežít.

To je opravdu velmi chvályhodné. O něco podobného se snažila brazilská vláda, když před lety vyhlásila takzvaný zákon nulového kontaktu s indiánskými skupinami dosud žijícími v izolaci především na brazilsko-peruánském pomezí. Bohužel se jim to na tak obrovském a těžko kontrolovatelném území nedaří před nelegálními dřevorubci či narkomafiány. To je i důvod, že jsou občas tito indiáni nuceni pod tlakem se ukázat na božím světle, což je začátek jejich konce.

Luky a šípy vytahují na nás správně

Pan redaktor Mladé fronty Dnes Ladislav Kryzánek o nich v článku napsal, že se nechvalně proslavili. Asi to tak třeba nemyslel, ale propánakrále, jak by se měli chvalně zapsat? To, že by vítali cizince jinak než se šípy a luky? Ale proč by tak měli činit? Aby jim narušili jejich možná 60 000 letý klid? Aby jim nezvaně pronikli do jejich ráje? John Allen Chau byl přece nevítaný návštěvník a jako takového ho nebudou vítat s otevřenou náručí. Sentinelci velmi dobře – a správně – tuší, že cokoliv jim přijde z okolního světa, je pro ně špatné, přímo nebezpečné. To samé mi říkají amazonští indiáni: Cokoliv od vás k nám přijde, je pro nás špatné a ničí nás. Je to přece logicky jasné. Sentinelci jako amazonští indiáni mají svou letitou kulturu, kterou ničí naše peníze, cizinci, misionáři, vědci, turisti a zejména naše nemoci. Vše je pro ně smrtelné, životu nebezpečné. Ano, Sentinelci, podobně jako některé indiánské menší skupiny či tlupy, vytahují na nás luky a šípy, chrání svou svobodu, své území, své zvyky, svůj způsob života, svou kulturu – ostatně právě tak bychom se měli chovat i my a chránit své hranice před nezvanými hosty. Jsou to vlastně velcí vlastenci, patrioti, které bychom měli obdivovat.

Smrt mladého nadšeného misionáře na Andamanech pobouřila celý svět a média. Toto zabití, jakkoliv se zdá děsivé, jsem však neodsoudil. Nejedná se přece o žádný barbarský čin, i když to tak na první pohled vypadá. Je to pouze obrana domorodců – a to jediná možná, jak zamezit komukoliv vstup na jejich území, které brání za každou cenu.

Autor: Mnislav Zelený

Mesačník ZEM&VEK si môžete predplatiť na: http://bit.ly/kupit-online-zemavek-januar-2019

Zem a Vek
Zopár slov o autorovi...

Pridaj komentár

  & Časopis