Jih Sýrie se vrací k Damašku, konec války zas o něco blíž

Tagged With: , , , , , Add Comment

Pro Izrael je z dlouhodobého pohledu jistější mít na hranicích pravidelnou syrskou armádu než Al Kajdu s Daešem.

Až po pěti kolech rozhovorů a zásahu Jordánska, přes které džihádu na jihu Sýrie až dosud proudily posily, zbraně i peníze, byla o víkendu uzavřena dohoda, která rámcově předpokládá kapitulaci džihádu v jižní a východní části provincie Dará´a. V době podpisu dohody už syrské vládní síly měly pod kontrolou nejméně 11 stanovišť na hranicích s Jordánskem a po třech letech ovládly i pohraniční přechod v Nasíbu, přes který se Damašku otevírá cesta k obnovení obchodních tras s Ammánem, ale i Perským zálivem. Spolu s Nasíbem tak Damašek opětovně ovládá více než polovinu z celkem 19 hlavních pohraničních přechodů mezi Sýrií a sousedními státy.

Podle dohody s džihádem nicméně pohraniční přechody v první fázi převezme ruská vojenská policie, která zaručí bezpečnost – už zahájeného – návratu civilních uprchlíků i ozbrojenců ochotných „urovnat svůj vztah s vládou“, jimž režim nabízí široce koncipovanou amnestii. V rámci dohody pak džihád postupně odevzdá své zbraně, přičemž v první fázi předává syrské armádě zbraně těžké, včetně tanků, děl a raketometů. Dojednané je údajně i postupné stažení syrské armády z některých měst, která právě osvobodila, neboť mají přejít pod místní samosprávu dozorovanou Ruskem. Podle všeho se to bude týkat především měst, která leží v pětadvacetikilometrovém pásmu kolem linie vymezené UNDOF u Izraelem anektovaných Golanských výšin. Izrael se v tomto směru ostatně připomněl „varovnou“ palbou k pozicím syrské armády.

A džihádisté, kteří se vzdali, ale nehodlají ještě ukončit svůj boj proti Damašku, budou podle všeho evakuováni do „koncentrační“ provincie Idlíb tureckých hranic.

V zásadě je to konec džihádu v oblasti Dará´a, která byla „rodištěm syrské revoluce“ z roku 2011 – byť tehdejší události spíš než „revoluci“ svým způsobem ze všeho nejvíc připomínaly především „nácvik“ pozdějšího kyjevského Majdanu.

Suma sumárum. Přes sedm desítek osvobozených měst a vesnic za pouhé dva týdny vládní ofenzívy na jih Sýrie. Žádné zdlouhavé boje nebo masivnější bombardování v případě syrského jihu už nebylo nutné. V západní části regionu se sice přeskupuje asi tucet místních ozbrojených oddílů, ale to už z hlediska triumfu Damašku nemůže nic moc změnit. A u hranic s Izraelem se „barikáduje“ Al Walídova armáda, která vyhlásila věrnost Daeši, nicméně většina odhadů mluví maximálně o dvou tisících mužích, které navíc Izrael už nechce vpouštět do bezpečí svého území a USA se svou pomocí také končí, a tak jim nezbude než boj na život a na smrt (bez velké vyhlídky na život).

Izrael souhlasí

Ramí Machlúf, jeden z nejmocnějších mužů Sýrie a Asadův švagr, už krátce po vypuknutí „demokratické vzpoury“ proti režimu v roce 2011 v rozhovoru pro New York Times prohlásil, že „pokud nebude stabilita v Sýrii, nebude ani v Izraeli. Pokud se tomuto režimu (v Damašku) něco stane, nikdo bezpečnost Izraele už nezaručí.“ Lze konstatovat, že izraelští politici zprvu uvěřili, že společná, multivektorová destrukce Sýrie půjde stejně hladce, jako v případě Iráku či Libye, a tak vsadili na předpokládané budoucí vítěze a po sedm let války podporovali džihád, včetně teroristů z Al Kajdy, přičemž výjimkou nebyla ani prohlášení o tom, že Daeš je v Sýrii lepší než Írán.

Nyní je ale vše už jinak. Izrael se očividně dohodl s Ruskem (a tím nepřímo i se Sýrií a svým způsobem nabídl Íránu možnost důstojného stažení většiny sil ze Sýrie). Premiér Benjamin Netanjahu v těchto dnech jede letos už potřetí za Vladimirem Putinem do Moskvy, přičemž (hlavně pro domácí, izraelskou scénu) znovu zdůraznil, že nehodlá trpět íránské jednotky u izraelských hranic. Izraelské letectvo tento postoj zdůraznilo dalším náletem na tradičně už ostřelovanou základnu T4 u Homsu. Útok to byl ale znovu spíše propagační, nenapáchal žádné větší škody, přičemž syrská protivzdušná obrana tvrdí, přinejmenším jedno z útočících izraelských letadel zasáhla

Netanjahu bude mít ale na programu jistě i diskusi o Trumpově „dohodě století“ o Palestině – už delší dobu je očividné, že Palestinci byli sice nedocenitelní pro Sovětský svaz, ale z hlediska Ruska už se stávají jen „zbožím“ ke geopolitickému obchodování. A pokud Sýrie hraničí s Izraelem, je napojená na Palestinu a v reálu současně i na Írán a Hizballáh. A pokud v pozadí tahá za nitky Rusko, má „páku“ na všechny „zúčastněné“ státy.

Podobné „politické handly“ se nyní na jihu Sýrie zhmotnily v praktické konstatování, že Izrael bude podle všeho ctít dohodu o příměří a související demilitarizované zóně z roku 1974, za předpokladu, že syrsko-izraelskou hranici ovládne výlučně syrská armáda. Koneckonců, od dohody z roku 1974 – tedy po více než čtyři dekády – Damašek nikdy nijak významně na Izrael, ani na anektované Golany, neútočil. Je za to, mimochodem, mezi arabskými intelektuály pravidelným terčem posměchu: „Na jedné straně neustále mluví o bezpodmínečném navrácení Golan, na straně druhé pro to nic nedělá. Káže víno, a pije vodu…“ A tak vlastně není zas až tak velký „přemet“, když nyní Izrael akceptuje skutečnost, že pokus o „změnu režimu“ v Sýrii prostě nevyšel, a tak je připravený znovu vrátit se do předválečného stavu a přijmout v čele státu Bašára Asada, nebo lépe, síly a zájmy, které představuje. Přinejmenším pod tímto vedením Sýrie totiž o válce s Izraelem kvůli Golanům (natož něčemu jinému) nikdy vážně nepřemýšlela. Roky sice zkoušela jednat, ale když to — podle očekávání – k ničemu nevedlo, jednat přestala. A nic víc. A tak je pro Izrael z dlouhodobého pohledu opravdu lepší mít na hranicích pravidelnou syrskou armádu než Al Kajdu s Daešem.

Zbývají Kurdové a Idlíb

Mezitím stále více sílí obecné přesvědčení, že se USA ze Sýrie opravdu stáhnou, protože Daeš (hlavní záminka k ilegálnímu vojenskému pobytu v Sýrii) je fakticky poražen. Sýrie, Rusko, Turecko, Írán, Irák a dnes nejspíš už ani Izrael Američany v Sýrii – coby další komplikaci beztak už zamotaného uzlu – nepotřebují, a právě takový motivačně sice nesourodý, ale přesto soustředěný odpor přitom může ve výsledku vést k tomu, že se budou američtí vojáci vracet domů „v pytlích“, což je to poslední, co Donald Trump před blížícími se kongresovými volbami potřebuje. Čili, nejen konec podpory Kurdům, ale i džihádu, a následovat by měl i odsun ze strategické základny Al Tanf na hranicích s Jordánskem; koneckonců, po vývoji z posledních dní beztak už ztrácí strategický smysl a ocitá se v naprostém obklíčení.

Současně to samozřejmě znamená, že Západ přiznává prohru v syrské válce, a je vcelku příznačné, že mu aktuálně „nepřihrála“ ani Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW), která ve svém „předběžném“ šetření dubnového „Asadova chemického útoku v Dúmě“ vyloučila bojové látky a nadhodila místo nich „použití chlóru“, byť chlór není mezi zakázanými látkami a navíc jeho asi 1400 možných sloučenin, z nichž zpráva jmenuje snad jen tři, vzniká třebas i při hoření trubky z PVC… Připočteme-li si stovky kanystrů chlóru ze Západu, které v Dúmě po osvobození našli syrští vojáci, věc se zdá být uzavřená. Záměrně. Dalo by se s tím sice „hrát“ ještě dál, ale Západ už za tento „chemický útok“ ztrestal Sýrii útokem raketovým, který ale také vlastně nic nenapáchal, tedy kromě posílení Bašárovy domácí pozice

Z tohoto pohledu je vcelku jasné, že Damašek, Moskva i Teherán prostě jen čekají, až USA odejdou, a na summitu Trump-Putin nemusejí za americký odsun předkládat žádné významné „protislužby“. A jasné je, že až Američané ze Sýrie odejdou, Rusové tam zůstanou. Moskva si ponechává v ruce všechny „trumfy“…

V praxi tak Damašku zbývá ovládnout ještě provincii Idlíb, do níž už více než rok programově sváží všechny džihádisty, kteří složili zbraně. To může být komplikovaný úkol, neboť některé z tamních džihádistických skupin mají stále podporu Turecka, které přinejmenším část regionu aktivně integruje nejen politicky, ale i ekonomicky, takže budoucí postup bude muset být podrobně a třístranně projednán. A k tomu je tu i otázka Kurdů, kteří vsadili na Ameriku a nyní hledají cesty zpět, k politickému přežití. Kurdové z PYD/YPG zcela určitě nechtějí rozpoutat válku o území, která v americkém žoldu sice dobyli, ale ubránit je nemohou, a tak se objevují zprávy, že se Damašek a kurdská PYD, politické křídlo YPG, dohodli na budoucnosti kurdské provincie Hásaka. Kurdové prý odstraní všechny plakáty svého „světce“ Ocalana a syrská armáda po celé provincii znovu otevře své náborové kancly. Obě síly už brzy rozjedou společné checkpointy, Damašek chce, aby Kurdové z YPG sloužili v syrské armádě po celém území Sýrie, ale Kurdové si prosadili, že se do doby služby započítá jejich působení v řadách YPG, která navíc předá vládě pohraniční přechody do Iráku, a to v Tál Kodžáru a Samálce, a přechody do Turecka, v Darbasíji a Al Ajnu. Výměnou za to se má kurdština vyučovat na syrských školách a Kurdové získají významné posty na syrském ministerstvu ropného průmyslu. Podobná dohoda se chystá také kolem Rakká. Pokud vše půjde hladce, a při avízovaném americkém odsunu není důvod, aby ne, oddíly YPG nejspíš skončí v řadách syrské armády…

Zdroj: http://literarky.cz/blogy/tereza-spencerova/26612-jih-syrie-se-vraci-k-damaku-konec-valky-zas-o-nco-bli

 

Vyhlásenie: Názory autora sa nemusia zhodovať s názormi vydavateľstva Sofian, s.r.o. Zodpovednosť za obsah tohto článku nesie výhradne jeho autor. Vydavateľstvo Sofian, s.r.o. nie je zodpovedné za akékoľvek prípadné nepresné či nesprávne informácie v tomto článku. Sofian, s.r.o. dáva súhlas na zdieľanie našich pôvodných článkov na ďalších nekomerčných internetových stránkach, ak nebude zmenený ich text a názov. Pri zdieľanom článku musí byť uverejnený zdroj a autor. Ak chcete články z nášho webu publikovať v tlači či inými formami, vrátane komerčných internetových stránok, kontaktujte redakciu na zemavek@zemavek.sk.

UPOZORNENIE
Vážení čitatelia – diskutéri. Podľa zákonov Slovenskej republiky sme povinní na požiadanie orgánov činných v trestnom konaní poskytnúť im všetky informácie zozbierané o vás systémom (IP adresu, mail, vaše príspevky atď.) Prosíme vás preto, aby ste do diskusie na našej stránke nevkladali také komentáre, ktoré by mohli naplniť skutkovú podstatu niektorého trestného činu uvedeného v Trestnom zákone. Najmä, aby ste nezverejňovali príspevky rasistické, podnecujúce k násiliu alebo nenávisti na základe pohlavia, rasy, farby pleti, jazyka, viery a náboženstva, politického či iného zmýšľania, národného alebo sociálneho pôvodu, príslušnosti k národnosti alebo k etnickej skupine a podobne.

Tereza Spencerová
Redaktorka (nejen) zahraničních stránek Literárních novin, milovnice dobré kávy (na ulici v Káhiře), jablečné vodní dýmky (tamtéž), bílého vína (snad kdekoli jinde), dobrých filmů (tudíž do kina skoro nechodím), literatury faktu (hlavně o Blízkém východě), zvířátek (i těch kryptozoologických) a rozumu.
Motto: Až všichni půjdou skákat z mostu, já s nimi nebudu

Pridaj komentár

& Časopis