Kontinuita u indiánů: dospělost a smrt

Tagged With: , , , , Add Comment

Amazonští indiáni mě naučili, že umění je nejen žít, ale umění je i umírat. Bez smrti není života, a naopak. To je kontinuita, o které v poslední době rádi mluvíme, ale v zásadě ji nechápeme a nerozumíme jí.

Teprve po iniciaci je člen kmene oficiálně sexuálně dospělý a může nastat období manželství s plozením dětí. Bez nich není manželství. Ženy plodí vlastně neustále, od doby, kdy prošly iniciací a staly se ženami. Je to přece jejich životní úkol, jejich řehole, jejich poslání. A rodí neustále, protože děti jsou zapotřebí k zachování komunity, kmene, lidské existence. A navíc při dětské úmrtnosti až 30 % se řady musí neustále doplňovat. Ta vysoká dětská úmrtnost je správná, protože přirozený výběr zachová jen ty nejsilnější a nezdravější. Tím bude zachován čistý genofond do budou­cnosti, i do dalších stovek let. My snahou zachovat život za každou cenu, protože ekonomika nás sobecky „naučila“ mít jen jedináčky či dvě děti, nehledě na budoucí následky, ničíme do budoucna svůj genofond. Je nám totiž jedno, jak bude lidstvo vypadat za sto, dvě stě let, a tak se zaplevelujeme hromadami chemikálií léčiv, antibiotik, které se nám tak setsakramentsky nevyplatí. Jenže jsme sobci, myslíme jen na sebe a své nejbližší potomky, ale ne na naše praprapravnoučata.

Indiánovi to jedno není, i když je to jen intuitivní jednání a vědomě si to neuvědomuje. Probíhá to u nich, jako to bývalo za dob našich babiček a prababiček. Také měly desítky potomků a zůstali jen ti nejsilnější. A ti zas vydrželi dlouho, byli zdraví a mohli tak předávat zdravé geny. Ostatně, jak jsem to poznal u mých Kofánů po čtyřiceti letech, když jsem se tam setkal se všemi mými vrstevníky. A byli na tom zdravotně mnohem lépe než já. A také jak jsem to poznal i u mých Yawalapitiů po návratu k nim po dvaceti šesti letech. Dokonce jsem se potkal s mojí adoptivní matkou Ayrikou, které bylo jistě téměř devadesát let, a našel jsem ji při práci na poli.

V manželství ani v sexu nikdo nic nepředstírá. Před lety spisovatel Bruno Traven, který indiány dobře poznal, napsal: „Když se sejde muž a žena, vědí, co od sebe chtějí.“ Muž ani žena si nevytvářejí žádné domněnky ani iluze. Má mě rád, nemá mě rád, jsem dobrý či špatný milenec… U indiánů je zase vše jasné a prosté. Každý si jednoduše plní čtyři základní funkce rodiny, a tak vše jde bez problémů dál. Když ne, tak se vše ruší. Zvlášť, když z nějakého důvodu nejsou děti. A přesto Aritana i po třiceti pěti letech stále žije se svými dvěma manželkami Timayu a Sakasíru. A můj přítel a nyní již „bratr“ Lorenzo z kmene Kofán žije více než čtyřicet let se svojí Rosirou. Zřejmě si plnili své rodinné funkce, měli jasné komunikace, zvládli lásku i život v osobní svobodě.

Autor: Mnislav Zelený

Mesačník ZEM&VEK si môžete predplatiť na: http://www.webareal.sk/sofian

Zem a Vek
Zopár slov o autorovi...

Pridaj komentár

& Časopis